středa 23. března 2016

Jak zvládnout platonickou lásku

Každý z nás se s tím za svůj život setká. Platonická láska, tedy taková, kterou intenzívně prožíváme ve svém nitru, ale nejedná se o opravdový vztah. Často to ani ten druhý neví, že jsme do něho zamilovaní. Alespoň takto si platonickou lásku představuje většina lidí. Odborníci ovšem říkají, že platonická láska je také ta, kterou prožíváme s partnerem od první schůzky až do té doby, kdy dojde k intimnímu sblížení. Pojďme si tedy popsat obě varianty. Jako žena bych tuto situaci ráda rozebrala z ženského pohledu, tedy když se žena zamiluje platonicky do muže.

Když o něm jen sníte

Platonická láska, která vlastně probíhá jen v našich pocitech, nikoliv činy ani skutky, k našemu životu patří. Mnohem častěji se s touto situací musejí vyrovnat ženy, které jsou od přírody většími snílky. První platonické lásky se objevují v období dospívání. S odstupem času na tyto „lásky“ rády vzpomínáme, ovšem v době, kdy je prožíváme, to není zrovna šťastné období. Platonicky zamilovaní můžeme být do reálného člověka z našeho okolí, ale také třeba do herce či zpěváka, kterého známe pouze z televize a z časopisů, dnes již také z internetu. Pokud se zamilujete do reální osoby, například kamaráda, spolužáka nebo někoho jiného a nedáte mu to najevo z různých důvodů (dotyčný je zadaný nebo neprojevuje o vás zájem), je tato láska velmi ubíjející a bolestivá. Jak to řešit? Pokud se jedná o celebritu nebo nějakého idola, obvykle to časem přejde. Jestliže jde o konkrétní osobu, která je vám blízká a hodně vám na ní záleží, máte jen dvě možnosti. Buď mu to říci narovinu a počkat na jeho reakci, nebo zkrátka tuto lásku nějak překonat, což je samozřejmě někdy velmi těžké. Doporučujeme spíše zkusit si o tom promluvit, pokud zjistíte, že o vás dotyčný nestojí, alespoň víte, na čem jste.

Snít potřebujeme všechny

Co by to bylo za život, kdybychom nesnily. Zkrátka málokterá žena dokáže říci, že je na 100 % šťastná a nepředstavuje si vedle sebe občas někoho jiného. Podle psychologů je to tak v pořádku. Vidíte krásného muže a představujete si, jaké by to bylo se ho dotknout. Nikomu o tom však neříkáte, protože vám to přijde trapné. Každopádně nebojte se, nejste zdaleka jediná. Sny a touhy jsou součástí našeho života, dokážou ho obohatit. Samozřejmě některé ženy sní více, jiné méně, ale je to zcela přirozené.

Sexuální odříkání

Platonická láska může být definována také jako vztah mezi ženou a muže, kteří jsou do sebe zamilovaní, ale nespí spolu. Jde tedy o vztah, ve kterém není žádný milostný život. Je vůbec možné takový vztah dlouhodobě udržet? Do určité doby ano, zejména ženy se často bojí pustit si partnera hned tak blízko k tělu a chtějí čas. Muži to dokážou akceptovat, ovšem ne dlouhodobě. Pokud trvá platonická láska příliš dlouho, může se vztah obou partnerů ocitnout ve slepé uličce. Takováto platonická láska je opět častěji u dospívajících dětí, první vodění se za ručičku a posílání si milostných dopisů. V pozdějším věku, pokud se oba partneři neshodnou na tom, že bude jejich vztah založený pouze na přátelství, nemá příliš dlouhého trvání a z psychologického hlediska není „zdravá“.

Vše začíná v dětství

Platonická láska má kořeny již v dětství. Začíná to obdivem dětí k někomu dalšímu, kamarádům, rodičům, nebo třeba k trenérovi či učitelům ve škole. V tomto případě nejde o lásku jako takovou, ale o snahu se tomu druhému přiblížit, být stejný jako on. Svým způsobem může být platonická láska i k sobě samému, když k sobě promlouváme, jsme na sebe za něco pyšní. Zkrátka může mít mnoho podob.

Tým Therapy Center

pondělí 21. března 2016

Vaše dcera a dospívání


Dospívání představuje náročné období pro dítě i jeho rodiče. Zvláště u dívek bývá puberta náročná a někdy to může značně otřást vztahem mezi matkou a dcerou. Sledujete, jak se vaše hodná holčička mění v někoho úplně jiného. Najednou ji nebaví to, co měla dřív ráda. Řeší úplně jiné věci a přestává se Vám s nimi svěřovat. Zkrátka dospívá. Každý jsme si tím museli projít.

Puberta u dívek

Puberta u dívek začíná obvykle o rok dříve než u chlapců a to již kolem desátého roku. Ano, je to poměrně brzy, ale dnešní doba tomu nahrává. Díky jsou vyspělejší, samostatnější a chtějí být něčím zajímavé. Vztah mezi matkou a dcerou je výjimečný a naprosto klíčový. Možná je to tím, že stejná pohlaví mají k sobě blíž. I když je vaše dcera tatínkova holčička, stejně bude řešit takové ty „holčičí“ věci s Vámi, stejně jako chlapci mají vzor v tátovi. To je zcela přirozené. Proto si většina rodičů přeje mít doma obě pohlaví. Holčičky jsou v dětství obecně klidnější než chlapci, zato v pubertě Vám to vrátí jako bumerang. To samozřejmě nemusí platit vždy, ale nyní se bavíme obecněji, nikoliv konkrétně. Proč vlastně matky prožívají pubertu svých dcer mnohem více, než otcové?

Náročné období pro obě strany

Vztah mezi matkou a dcerou se v průběhu let vyvíjí. Zatímco v pěti letech je pro dceru matka vzorem, zkouší si její oblečení, šperky i šminky, o pár let později to může být zcela jinak. Je to dáno tím, že dcera začíná mít své vlastní názory, které jsou obvykle jiné, než mají rodiče. A tím dochází ke sporům mezi matkou a dcerou. Odlišné názory a kritika ze strany matky. V čem je hlavní problém? Matky se o své dcery více bojí na rozdíl od chlapců. Tento vztah se buduje již od prenatálního období, po celé dětství a v dospívání graduje. Proč se dcery vůči matkám vymezují takto dramatickým způsobem? Na vině jsou emoce! Ženy jsou více emotivní a své problémy a trápení potřebují ventilovat. Tím se hodně liší od mužů. Dívky najednou považují matky za staromódní ženy, které mají divné názory, všechno jim zakazují, hrozně se oblékají a vůbec jim nerozumí. Matky se o dcery často hodně bojí a dávají to najevo přehnanou péčí a zákazy.

Nebojte se, je to zcela v pořádku

Odborníci se však shodují na tom, že tyto trable jsou zcela v pořádku a projdou si jimi prakticky všechny maty a dcery. Ačkoliv je toto období nesmírně těžké, je třeba to vydržet. Kritické jsou obvykle jen první roky, poté se vše postupně vrací do normálu. Pro dívky je důležité, aby se od matky svým způsobem separovaly a odhalily svou identitu. Matky by se měly naučit dát jim více svobody, i když samozřejmě s ohledem na jejich bezpečnost. Více dělat nemohou. Zároveň upozorňují, že dívky, které si pořádnou pubertou neprošly, se v dospělosti jen stěží dokážou vymanit z matčina vlivu.

Pokud máte problém s dcerou nebo se zajímáte o osobní rozvoj Vaší dcery, tak nás neváhejte kontakovat zde

Tým Therapy Center