čtvrtek 2. června 2016

Jak poznat kvalitního kouče

Pokud slýcháte slovo ‚koučink‘ ze všech stran, přemýšlíte o tom tuto metodu vyzkoušet, ale nevíte, jak poznat kvalitního kouče, je tento článek určen právě Vám. Jak zjistíte, kdo je opravdovým koučem a kdo tak pouze nazývá své prapodivné techniky práce s lidmi? To vše se Vám chystám prozradit.

Snad nejste jednou z těch, kterým se již slovo koučink zprotivilo. Snad se Vám nestalo, že na Vás tak zvaný ‚koučink‘ aplikoval nadřízený po dvoudenním firemním rychlokurzu ‚koučování pro vedoucí pracovníky‘ a namísto odpovědí a řešení na Vás aplikoval otázky typu: „a jak bys to vyřešila ty?“. V těchto případech se totiž o opravdové koučování nejedná anebo jen vzdáleně. Už samotné role nadřízený - podřízený dovolují použít vše, co koučink dokáže jen omezeně. S nadřízeným nemůžete být nikdy úplně autentická, nikdy úplně sama sebou a nikdy nemůžete říct určité věci úplně narovinu. Stále je to člověk, který má vliv na Váš plat a to vylučuje a znesnadňuje spoustu věcí. Snad tedy není pozdě Vás podpořit v tom, abyste opravdový koučink osobně vyzkoušela a měla s ním dobrou zkušenost v rámci svého osobního rozvoje.

O čem je koučování a čím je z mého pohledu v osobním rozvoji základním kamenem, si můžete přečíst v předchozím článku ZDE.

Vrozený talent pro koučovací rozhovor


Že koučem se dnes prohlásí kde kdo po různě dlouhých výcvicích nebo ještě hůře kurzech či seminářích u nejrůznějších institucí je pravdou. Koučink u nás ještě nemá dlouhou tradici a je potřeba, aby ze zástupu lidí, co v této metodě vidí snadné peníze, vykrystalizovali ti opravdoví koučové, kteří jsou mistry ve svém oboru, a kteří potom ‚obyčejným rozhovorem‘ dokáží opravdu nečekané zázraky. Tím nechci říct, že je koučink něco, co dělají dobře pouze špičkoví koučové, kteří mají dvacet let praxe, ale pro koučování musí mít jednotlivec jednak vrozený talent a určité schopnosti, které rozvine ve výcviku, jako je schopnost empatie, naslouchání, analyzování a tak dále. Pak je potřeba mít opravdový zájem o druhého a jeho téma, což se zdá snadné a běžné, ale věřte mi, že je to vzácné. V neposlední řadě je nutné mít vzdělání v oboru, což představuje výcvik v koučování s akreditací jedné z institucí, které bdí nad standardy koučinku, dále se vzdělávat v různých přístupech k člověku, případně mít psychoterapeutický výcvik nebo další různé na koučink navazující semináře o různých technikách práce s klientem, alespoň základy psychologie a tak dále, je to různé. Ale jistě se mnou souhlasíte, že je k tomu všemu potřeba hodně vůle, opravdového zájmu a spoustu peněz. Je to ale z mého pohledu to, co při nejmenším odlišuje opravdové kouče od nekoučů.

Čeho si všímat už na webových stránkách


Už na webu někoho, kdo nabízí koučink, by měla být zmínka o tom, u které instituce své vzdělání v koučování získal a jestli má ten daný výcvik, který absolvoval akreditaci. Jak jsem zmínila výše, instituce, které hlídají standardy koučů a koučovacích výcviků jsou tři:
  • Na mezinárodní úrovni působí ICF (International Coach Federation) a EMCC (European Mentoring and Coaching Council).
  • V České republice působí organizace zvaná ČAKO (Česká Asociace Koučů).
  • Kromě toho akredituje různé výcviky také MŠMT (Ministerstvo práce a sociálních věcí), ale spíše z pohledu rekvalifikace nebo tak zvaného dalšího vzdělávání. MŠMT nehlídá standardy samotného koučinku nebo koučů.
Tyto instituce akreditují buďto jednotlivce nebo výcviky společností, co koučink učí. Má-li kouč, ke kterému se chystáte výcvik akreditovaný jednou z těchto společností, vše by mělo být v pořádku. Má-li sám jako jednotlivec akreditaci jedné z těchto společností, ještě lépe. U koučů nebo koučinkových výcviků, které nic podobného nemají, nelze ručit za kvalitu koučinku, ani za následky, které na Vás může konzultace mít. Čím Vám může uškodit nedostatečně vyškolený „kouč“ Zdá se to jako neškodná maličkost. Jaké by mohl mít na mne asi následky obyčejný rozhovor? Když mi bude připadat, že ten člověk mluví nesmysly, tak přece vstanu a odejdu ne? Až tak jednoduché to není. Pak by bylo jedno, kdo to dělá, ale to také není. Obyčejným rozhovorem můžete napáchat mnoho. Největším rizikem v této oblasti jsou, dle mého názoru, nedostatečně vzdělané charizmatické typy lidí, kteří se rádi poslouchají, rádi mluví s druhými o jejich problémech, rádi řeší problémy druhých a dávají rady. Není na tom nic až tak špatného, pokud to nevydávají za koučink a nechtějí za to peníze.



Kdy se jedná o koučink


Koučink, je-li prováděný dobře, má veliký přínos zejména v oblasti sebevědomí a narůstajícím pocitu vlivu na vlastní život. Základem koučovací práce je nehodnotící a partnerský rozhovor kouče a koučovaného, kdy kouč nechává klienta hovořit a do rozhovoru vstupuje zvědavými otázkami, postřehy a reakcemi, které provokují k zamyšlení z jiných úhlů pohledu nebo umožní klientovi některé postoje a názory změnit a přijít si na nové nápady a řešení, na které by klient sám obyčejným promýšlením nepřišel. Proč to tak je? Protože se naše mysl má tendenci cyklit v kruzích a také má své limity. Nové úhly pohledu proto nacházíme sami pouhým přemýšlením jen velmi málokdy. Všeobecně lze říci, že kouč by na Vás měl působit vyrovnaně, uvolněně a jako někdo, kdo je Vám příjemný, sympatický, důvěryhodný a cítíte se v jeho přítomnosti dobře.

Kdy se o koučink rozhodně nejedná


Protože existují metody nebo jednotlivci, kteří slovo koučink používají, i když se o koučování ani vzdáleně nejedná, vznikl právě tento článek. To, že koučink není trénink a nácvik dovedností, že nejde o mentoring ani o psychoterapii či poradenství, už bylo zmíněno v několika internetových článcích. Jak ale poznáte, jestli ten, kdo s Vámi takzvaně „dělá koučink“, tak jestli jej opravdu umí a jestli jej opravdu dělá?

Kdy tedy o koučování v žádném případě nejde? Podívejme se na příklady:
  • Když Vám někdo podsouvá své vlastní názory jako například: „hmm, to ale není moc dobré, paní Nováková, že?“ nebo „a nebude vás to mrzet, že jste se takhle rozhodla?“ nebo „jak se manželovi pomstíte za to, že požádal o rozvod?“ nebo častý příklad „a kdy jste povýšená vy, když vám vadí povýšení lidé?“ a tak dále.
  • Když s Vámi dotyčný manipuluje jako například: „no jak chcete, paní Nováková, ale takhle se toho problému nikdy nezbavíte“ nebo „no je to Váš osobní rozvoj, tak se rozhodněte sama, jestli přijdete ještě pětkrát anebo desetkrát“ nebo „hm a to myslíte, že zafunguje?“ nebo „no to si možná teď myslíte, že je to dobrý nápad, ale já cítím, že se to obrátí proti vám“.
  • Když se Vás někdo snaží hodnotit jako například: „Tentokrát jste to ještě moc nezvládla, ale když budete chodit dál, zlepšíte se“ nebo „dokud se nezbavíte toho svého velkého ega, tak se vám takové věci budou dít pořád“ nebo „a co jste čekala, když jste pro to nic neudělala?“.
  • Z kouče byste neměla cítit aroganci, povýšenost ani poníženost, neměl by Vás ztrapňovat, přivádět často do rozpaků či do pocitů studu. Správně totiž kouč vycítí, kdy si může dovolit jaké otázky a jaké zásahy a nepřivede například křehkého nejistého klienta do kouta nebo trapné situace.


Uvedu ještě dvě ukázky, pro ještě lepší představu:

1) Klientka: „Dobrý den, chci rozebrat své zaměstnání, už to tam nemůžu vystát a potřebuju změnu.“
Koučka: „ Dobrý den, tak mi zkuste víc popsat Vaši současnou situaci.“
Klientka: popisuje……
Koučka: „Co z toho, co jste teď vyjmenovala, je pro Vás to nejtíživější?“
Klientka: „No ten vztah s kolegy, jinak ta práce mě baví.“
Koučka: „Já navrhuji se podívat blíže na ty vztahy s kolegy, souhlasíte?“
Klientka: „Dobře, to by bylo super.“ Popisuje..
Koučka: „Říkáte, že hlavní roli v těch vztazích s kolegy hraje nadřízený. Čím přesně to podle Vás ovlivňuje?“
Klientka: „No tím, jaký má den, kolem jeho nálad se točí na pracovišti všechno…“
Koučka: „Jak to tedy v praxi vypadá, zkuste mi to popsat.“

2) Klientka: „Dobrý den, mám problém s partnerem, a proto jsem tady. Zjišťuju, že mi na něm poslední dobou hrozně moc věcí vadí a nevím, co s tím.
Koučka: „Dobrý den, hmm, to je zajímavé a co vám vadí?“
Klientka: „Všechno. Někdy mi stačí ho vidět a mám vztek a někdy to zase přejde a cítím, že ho mám vlastně opravdu ráda, nechápu to.“
Koučka: „Jasně, ale ještě je tam něco, co cítíte, když ho vidíte, co to je?“
Klientka: „Ještě něco??...Tak já nevím…někdy cítím pohrdání…?“
Koučka: „Ne ne, ještě něco jiného, zamyslete se. Je to hlouběji, než ten vztek a souvisí to s Vaším otcem.“

Je Vám jistě jasné, v kterém případě se jedná o koučink, který klienta posiluje, podporuje a kde po pěti až deseti setkáních nastane opravdový posun, a který z výše uvedených příkladů je absolutní šílenost. Tento druhý příklad je bohužel z reálné konzultace s klientem a právě proto jej zde uvádím jako varovný a odstrašující příklad něčeho, co se schovávalo pod názvem „koučink“.
Kouč má vycítit, co si může dovolit a jaký přístup zvolí
Je nemyslitelné, aby si někdo, kdo tvrdí, že je kouč, hrál na „odborníka“ na minulost, na traumata nebo dětství klienta. Je nemožné, abyste se setkali s tím, že kouč ví tak zvaně víc, než vy a sám Vás vede a směruje někam, kam Vy sama vůbec nemíříte, protože podle něj právě tohle potřebujete. Je naprosto mimo etiku, aby Vám kouč podsouval, jak máte žít nebo co máte a nemáte dělat. Může Vám však své stanovisko či náhled nabídnout a Vy se můžete rozhodnout, zda jej chcete slyšet či nikoliv a do jaké míry se jím budete řídit. I tohle však dobrý kouč vycítí, kdy je vhodné použít. Přijde-li ke mně na schůzku například klientka, jejíž téma se v zásadě týká toho, že hledá sama sebe, často nemá vlastní názor nebo se fixuje na silné osobnosti ve svém okolí, není možné, i kdybych chtěla, jí začít nabízet své rady a úhly pohledu, protože by to vedlo pravděpodobně pouze k tomu, že by se fixovala na mne a na mé rady. Cílem našich schůzek by naopak bylo posílit její vlastní rozhodování, vnitřní jistotu a stabilitu, prozkoumat její nerozhodnost a nejistotu a přicházet postupně na to, co vlastně chce, co doteď nemohla vnímat a řídit se tím.

Chcete-li koučink osobně vyzkoušet, kontaktujte nás na: info@terapie-zeny-divky.cz nebo přímo ZDE.
Těšíme se na Vás,
Eva

Žádné komentáře:

Okomentovat