Víte, jaké opravdu je?
Jak vypadá?
Co potřebuje?
A chcete jej poznat?
Málokdo v současné společnosti sám sebe opravdu zná. Užíváme masky, abychom „přežili“ a zapomínáme je odkládat. Bojíme se je odložit a čím dál tím víc přibíráme další, aniž si to uvědomujeme. Náš život se smrskává do kolonek – práce, rodiny, přátel. Žijeme skrz tyto masky (role) a postupně pak ztrácíme pravý obraz sebe sama. Cítíme se přinejmenším zmateni. Přichází strach. Často jej cítíme, a i když si rozumem situaci vysvětlíme, pocit zůstává. Není nám dobře a ten pocit známe z minulosti. Pravděpodobně z té dávné, když jsme byly malými dětmi a nemohly jsme vyjádřit svůj hněv, radost, smutek, zmatek, pláč. Nebyl ani prostor ani čas pro prožití těchto emocí a vyrovnání se s nimi. Bylo strategičtější je přestat cítit. Začali jsme o sobě pochybovat (o opravdovosti svých emocí) a to byl začátek potlačení svého já. Namísto opravdovosti jsme začali nosit masky (naše obrany), to nám pomohlo žít a přežít. Masky nás ale odvádějí od nás samotných.
Jaké masky často máme?
RACIONALITA – vše se dá logicky zdůvodnit - jakýkoli pocit, pochybnost si vysvětlíme rozumem, pocit zavřeme za dveře a už se mu odmítáme věnovat. Přeci musím jít dál, teď není čas, teď to není vhodné, teď nemůžu polevit, mám děti, tolik schůzek, deadlinů, projektů, zálib, cílů, tolik se ode mne očekává...
ZPOCHYBŇOVÁNÍ – naučili jsme se přijímat nálepky, které od dětství dostáváme...a plně využíváme jejich sílu...zpochybňujeme sami sebe. Nevěříme, že jsme dobří, že máme právo na odpočinek, právo na čas pro sebe a právo říct ne apod.
PŘETVÁŘKA – v současné době se nosí přetvářka, je to další hraní rolí. Vyplácí se to a očekává se to. Ovšem žijeme pak v opravdových vřelých vztazích? Jaké to je žít s přetvářkou v duchu toužit po opravdovosti a blízkosti?
KONTROLA – Když budu mít vše pod svou kontrolou včetně sebe, nic se mi nestane, nebudu muset nic řešit a nikdo mne na ničem nenachytá. Výsledkem je být pořád ve střehu. Ale za jakou obrovskou cenu?
ZAMĚŘENÍ POZORNOSTI JINAM – někdy nás zabolí slova, činy druhých, nevěnujeme se tomu, co to s námi dělá, naopak vyhledáváme činnosti, zábavu, práci, abychom tu „bolest“ zastavili a necítili. Zaměříme se jinam - směrem od sebe.
PŘENESENÍ ZODPOVĚDNOSTI NA DRUHÉ – kolik času člověk tráví sebeobhajobou, argumentací a snahou neukázat, že to či ono byla jeho zodpovědnost. Zdá se jednodušší nechat ostatní, aby o nás rozhodovali. Nestojíme vědomě sami za sebou. Nepřijímáme vědomě zodpovědnost za sebe a své činy, postoje a chování.
Zní Vám některá z výše jmenovaných rolí povědomě? S největší pravděpodobností to bude jedna z těch, které užíváte, a navíc tento seznam rolí není zdaleka kompletní. Někdo zůstane v moci masek, jiný se odhodlá vydat na cestu sebepoznání a masky odkládat. Když ujdeme patřičný kus cesty, otevíráme v sobě další a další témata, víc a víc si rozumíme a poznáváme se. Připouštíme si něco o nás samých, nacházíme hodnoty, sžíváme se s jinou (mnohdy černou) částí nás. Začneme se respektovat a vážit si sami sebe. Přijde vědomí sebe = sebevědomí a takový ten opravdový pocit vnitřní jistoty, kterého nás pak jen tak něco a jen tak někdo nezbaví.
Workshop „Mé (vnitřní) já“ otevírá dveře do nás samých.
Na tomto workshopu se budeme věnovat našemu niternému já, tomu hlubokému místu v nás. Zpočátku jej budeme hledat. Možná se ho jen dotkneme. Máme však čas a prostor. Budeme společně rozjímat, učit se všímavosti, vnímat uzemnění a nořit se postupně do sebe sama pomocí meditací a relaxací. Naše práce se zaměří nejen na rozum, ale často také na tělo, pocity nebo vynořující se emoce.
Cílem workshopu je otevřít dveře na cestě k sobě a ke své celistvosti. ...a kdy jindy se na tuto cestu vydat než TEĎ!
Objednávejte na stránce Therapy Center!
Těším se na Vás!
Klára
Žádné komentáře:
Okomentovat