Nedávno mi můj pětiletý syn s lehkostí jemu vlastní povídá: "Mami, já bych někam letěl. Dlouho jsme nikde nebyli." Pousmála jsem se a zeptala jsem se, kam by rád. "Třeba do Afriky!". Rozhovor pokračoval bohužel v duchu vysvětlení, že teď to nejde (v březnu jsme se totiž vrátili z Asie) V tu chvíli jsem si ale uvědomila kolik už let naše rodina nebo jen já a můj syn cestujeme a jak často. O pár dnů později se mě kamarádka zeptala, jestli bych o cestování s dítětem někdy někde popovídala, že by si to ráda poslechla a určitě i další maminky. Obě tyto události způsobily to, že tu teď pro Vás chystám ochutnávku toho, jak se dá cestovat s malými a ještě menšími dětmi.
Žít, ne jen přežívat
Před odchodem na mateřskou dovolenou jsem často se svým přítelem a později manželem, cestovala. Jako vysokoškoláci jsme poznali Evropu a později při stálých zaměstnáních jsme si mohli dovolit podnikat cesty do exotičtějších zemí. Navštívili jsme tak Ameriku, Asii a nejvíc Afriku. Cestování mne nabíjelo a dodávalo mi energii. Představa, že budu doma s miminkem, byla krásná ovšem stresující zároveň. Bála jsem se, že se v tom "baráku zavřu a už nikdy nevylezu", že už budu pořád jen doma a maximálně s kočárkem objedu okolní uličky. Navíc mne okolí "podporovalo" tím, že mi dokola opakovali, jak se s miminkem všechno změní… „Zapomeň na sebe", slyšela jsem několikrát. Jenže já jsem potřebovala žít, ne jen přežívat. A podařilo se. Priorita nejsem jen já, ale já a moje dítě. Co se (ve mně, v nás) změnilo?Začali jsme o cestování uvažovat jinak
Bylo nutné změnit na naše cestování pohled. Není třeba vidět všechny památky, navštívit nejjižnější, nejsevernější, nejzápadnější a nejvýchodnější místa a prostě stihnout toho co nejvíc za krátký čas. Naopak. Času teď bylo víc. Pochopila jsem, co potřebuje moje miminko – teplo, lásku, jídlo a rituály. Já si ujasnila, co jsou má očekávání - atmosféra měst, příroda bez lidí, procházky u moře a cítit se dobře sama v sobě. Když bude dobře mně, bude dobře i mému dítěti (stejné platí na variantu rodičů – spokojení rodiče, spokojené dítě!). Cestování se změnilo…začalo se cestovat tak, aby náš syn ideálně spal, tedy na noc. Zařídila jsem si vše, co bylo nutné sbalit na cestu autem nebo letadlem, oběhala jsem doklady a něco víc než obvykle jsem si zjistila k daným zemím, kam se jelo. Vybírala jsem destinace, které splňovaly to, že se nám líbí a zároveň jsou pro dítě bezpečné. Postupem času začalo přibývat cest, které jsem podnikala jen já se synem, jelikož manžel měl, asi jako každý zaměstnanec, výrazně omezenější čas jezdit na dovolenou.Kam jsme doposud vycestovali
Uvedu pro představu místa, kam nás zavála chuť poznání. V prvním roce života našeho milovaného synka vedla naše první zahraniční cesta na Slovensko, o pár týdnů později jsme zkusili zaletět do Amsterdamu a v pěti měsících už náš Olivierek poznával moře na Krétě (mimochodem jediný zájezd organizovaný cestovkou) a zakusil atmosféru Toskánska…Čas běžel, přišla zima a my jsme s pořádně zabaleným miminkem v kočárku vyrazili do Alp. Díky horskému vzduchu Olli spinká a my střídáme hlídání se snowboardováním. První narozeniny slavíme na ostrově Svatého Martina a další měsíce jsou ve znamení objevování České Republiky a Evropy. Za zvlášť povedenou cestu považuji pobyt v Jihoafrické republice, ale o tom Vám ráda povím osobně. A možná by Vás také zajímala naše cesta do Thajska a Indonésie… nebo raději historky, kdy nás mrazilo v zádech? :-)Co potřebujete mít, když se vydáváte na cestu
- Nastavení v hlavě " jedeme a užijeme si to"
- Důvěra v sebe sama, v partnera, ve Vaše dítě!
- Znalost jazyka (angličtina)
- Chuť poznat, objevit, zakusit
- Podpora partnera v případě, že jedete sama
- Plán A, ale také B, C , D
- Flexibilitu vůči sobě, dítěti a Vašemu plánu
- Základní ubytování (případně auto), dokumenty
Těším se na Vás,
Klára
Žádné komentáře:
Okomentovat