Jak jsem se dostala k tarotovému koučinku

Co je to za zvláštní kombinaci a jak se vůbec stane, že se spojí něco takového, jako jsou tarotové karty a koučování? K čemu mohou člověku, který nevyhledává ani duchovno ani ezoterii, sloužit tarotové karty? A proč by měl ten, kdo naopak stojí o duchovno a ezoterii, platit za něco, co v sobě zahrnuje jakýsi koučink? O tom se dozvíte v tomto článku.

V roce 2008 jsem poprvé seděla u paní, která mi vykládala tarotové karty. Týkalo se to tehdy mého zdraví a já ji fascinovaně pozorovala a poslouchala, co všechno o mě „ví“, aniž bych jí to řekla nebo jen naznačila. V tu chvíli jsem to chtěla umět taky. Trvalo dva dny, než jsem držela v ruce svůj pečlivě vybraný balíček a hned jsem začala hltat významy jednotlivých karet v přiložené knížečce. Zpočátku to nebylo snadné. Vyznat se v tarotových kartách není jen tak a rozhodně není možné na to jít čistě rozumově a mechanicky, že co karta, to nějaký pevně daný význam. Trvalo mi dalších několik let, než jsem pronikla do všemožných symbolů a obrazů jednotlivých karet. Trvalo nějakou dobu, než jsem se naučila pochopit z karet odpovědi, které opravdu odpovídaly realitě anebo v nich najít cokoliv z blízké budoucnosti, co se poté opravdu vyplnilo. Dařilo se mi ale čím dál víc, až se u mne jednoho dne začaly objevovat první platící klientky na doporučení.

Sbírání duchovních zkušeností

Ve svém životě jsem si prošla celkem dlouhým obdobím duchovního hledání, které trvalo bezmála deset let. Za tu dobu jsem si prošla různými metodami a zážitky od reiki, přes regresní techniky nebo kineziologii, alternativní medicínu, práci s kyvadlem až nakonec po těžkou psychospirituální krizi. Po obratu více k sobě a ke svému reálnému životu jsem si konečně uvědomila, že člověku spojení materiálního světa s duchovnem nebo spirituálními tématy obohacuje život, rozšiřuje mu obzory a dodává určitý smysl lidského bytí tady na Zemi. Pohybovat se však jen v duchovní sféře je velmi nebezpečné, člověk tam snadno ztratí kontakt s realitou. Po čase může zjistit, že jeho reálný život stagnuje, přestože jemu samotnému připadalo, že na něm intenzivně pracuje. Z mého pohledu dnes spousta lidí utíká před tíhou reality do duchovna a spirituálních témat. Chrání se před materialismem a konzumem, stejně tak jako další obrovská spousta lidí, která naopak utíká k materialismu a konzumu. Obojí je skvělá cesta, jak se vyhnout sama sobě a svému opravdovému životu se všemi jeho starostmi i radostmi.

„Člověku neprospívá žít pouze materiální život bez duchovního rozměru ani se uzavřít do duchovního akvária a izolovat se od reality“

Tarotové karty jsem určitou dobu ponechala v šuplíku, protože jsem měla neustále dojem, že těm výkladům něco chybí. Dál jsem ale měla a stále mám, velký respekt a úctu vůči tomu, co je možné díky nim nahlédnout.

Něco tomu výkladu chybí

Karty jsem vykládala bezpočtu klientech od duchovně založených přes čistě racionální a věcně uvažující manažerky a většina z nich se dodnes pravidelně vrací. Během výcviku v koučování v letech 2009/2010 mi začalo čím dál častěji připadat, že mi klientky kladou otázky, na které by samy mohly znát odpovědi jako například: „Kdy dostavíme náš dům?“, „mám s ním zůstat nebo ne?“, „kdy už se konečně odstěhuji do svého bytu?“. Čím dál více mi připadalo, že je potřeba pracovat s otázkami, které klientky kladly a také s tím proč právě takové otázky kladou, neboli co to znamená, o čem to svědčí a co s tím lze dělat. Otázky na události, na které měly klientky přímý vliv a nemusely se na ně tedy ptát, střídaly otázky na věci, které vůbec ovlivnit nešlo a ve kterých hrálo roli tolik proměnných, že to byly otázky úplně bezcenné stejně jako odpovědi na ně vyčtené z karet. Takové otázky byly například: „vyhraju to výběrové řízení?“, „když se na to přihlásím, vyberou mě?“, „když se dám na tuhle školu, najdu v pohodě zaměstnání?“, „když se s ním rozvedu, najdu si někoho?“, „když se rozvedeme, poznamená to nějak naši dceru?“.

Odpovědi z karet a osobní rozvoj k tomu

Připadalo mi důležité, aby klientka, která se mě na takové otázky ptala, mohla více rozumět tomu, proč se ptá právě na tohle, co způsobuje, že nemá ve svém životě větší vliv na to, co chce a jak to chce. V případech, kdy se jednalo o rozhodování, které mělo přinést výsledky až za několik let, se mi spíše než hotové odpovědi z karet, jevilo jako důležité posílit klientčino vnímání vlastní intuice a uvědomění vlastních dlouhodobých cílů – kam směřuje a proč a jak má její život za těch několik let vypadat. Samozřejmě, že karty byly vždy na stole a přinášely odpovědi, něco tomu ale chybělo. Napadalo mě, že by bylo skvělé, kdyby si klientka ode mne neodnesla pouze odpovědi, ale také posílení vlastních schopností, víru ve vlastní rozhodování, sebejistotu nebo pocit kompetence ve svém životě. Zkrátka, aby nadšení a úleva z toho, že: „konečně tomu rozumím a vím proč se to všechno děje“, za pár dní nevyprchalo, ale aby to danou klientku naopak nastartovalo ke změně. Příště by dorazil člověk sebevědomější a kladl by konkrétnější otázky. A kdo vykládá karty, ví, že čím lepší otázka, tím lepší a jasnější odpověď. A tak vzniklo spojení tarotu a koučinku…

Něco z duchovna, něco z teď a tady

Tarotový koučink kombinuje techniky, cíle a přistup ke klientovi z koučování a v rámci rozhovoru využívá tarotové karty k doplnění detailů celkového obrazu situace klienta, k nahlédnutí z ptačí perspektivy a k výhledu do blízké budoucnosti, protože následky současného rozhodnutí se dají vytušit, odhadnout, předpovědět nebo logicky vyvodit už nyní.
Přijďte na tarotové-koučovací setkání a uvidíte sami, jak Vás obohatí.
Těším se na Vás a Vaše příběhy,
Eva

Pro objednání nám napište na napište mi info@terapie-zeny-divky.cz nebo klikněte ZDE.

Jak poznat kvalitního kouče

Pokud slýcháte slovo ‚koučink‘ ze všech stran, přemýšlíte o tom tuto metodu vyzkoušet, ale nevíte, jak poznat kvalitního kouče, je tento článek určen právě Vám. Jak zjistíte, kdo je opravdovým koučem a kdo tak pouze nazývá své prapodivné techniky práce s lidmi? To vše se Vám chystám prozradit.

Snad nejste jednou z těch, kterým se již slovo koučink zprotivilo. Snad se Vám nestalo, že na Vás tak zvaný ‚koučink‘ aplikoval nadřízený po dvoudenním firemním rychlokurzu ‚koučování pro vedoucí pracovníky‘ a namísto odpovědí a řešení na Vás aplikoval otázky typu: „a jak bys to vyřešila ty?“. V těchto případech se totiž o opravdové koučování nejedná anebo jen vzdáleně. Už samotné role nadřízený - podřízený dovolují použít vše, co koučink dokáže jen omezeně. S nadřízeným nemůžete být nikdy úplně autentická, nikdy úplně sama sebou a nikdy nemůžete říct určité věci úplně narovinu. Stále je to člověk, který má vliv na Váš plat a to vylučuje a znesnadňuje spoustu věcí. Snad tedy není pozdě Vás podpořit v tom, abyste opravdový koučink osobně vyzkoušela a měla s ním dobrou zkušenost v rámci svého osobního rozvoje.

O čem je koučování a čím je z mého pohledu v osobním rozvoji základním kamenem, si můžete přečíst v předchozím článku ZDE.

Vrozený talent pro koučovací rozhovor

Že koučem se dnes prohlásí kde kdo po různě dlouhých výcvicích nebo ještě hůře kurzech či seminářích u nejrůznějších institucí je pravdou. Koučink u nás ještě nemá dlouhou tradici a je potřeba, aby ze zástupu lidí, co v této metodě vidí snadné peníze, vykrystalizovali ti opravdoví koučové, kteří jsou mistry ve svém oboru, a kteří potom ‚obyčejným rozhovorem‘ dokáží opravdu nečekané zázraky. Tím nechci říct, že je koučink něco, co dělají dobře pouze špičkoví koučové, kteří mají dvacet let praxe, ale pro koučování musí mít jednotlivec jednak vrozený talent a určité schopnosti, které rozvine ve výcviku, jako je schopnost empatie, naslouchání, analyzování a tak dále. Pak je potřeba mít opravdový zájem o druhého a jeho téma, což se zdá snadné a běžné, ale věřte mi, že je to vzácné. V neposlední řadě je nutné mít vzdělání v oboru, což představuje výcvik v koučování s akreditací jedné z institucí, které bdí nad standardy koučinku, dále se vzdělávat v různých přístupech k člověku, případně mít psychoterapeutický výcvik nebo další různé na koučink navazující semináře o různých technikách práce s klientem, alespoň základy psychologie a tak dále, je to různé. Ale jistě se mnou souhlasíte, že je k tomu všemu potřeba hodně vůle, opravdového zájmu a spoustu peněz. Je to ale z mého pohledu to, co při nejmenším odlišuje opravdové kouče od nekoučů.

Čeho si všímat už na webových stránkách

Už na webu někoho, kdo nabízí koučink, by měla být zmínka o tom, u které instituce své vzdělání v koučování získal a jestli má ten daný výcvik, který absolvoval akreditaci. Jak jsem zmínila výše, instituce, které hlídají standardy koučů a koučovacích výcviků jsou tři:

• Na mezinárodní úrovni působí ICF (International Coach Federation) a EMCC (European Mentoring and Coaching Council).
• V České republice působí organizace zvaná ČAKO (Česká Asociace Koučů).
• Kromě toho akredituje různé výcviky také MŠMT (Ministerstvo práce a sociálních věcí), ale spíše z pohledu rekvalifikace nebo tak zvaného dalšího vzdělávání. MŠMT nehlídá standardy samotného koučinku nebo koučů.

Tyto instituce akreditují buďto jednotlivce nebo výcviky společností, co koučink učí. Má-li kouč, ke kterému se chystáte výcvik akreditovaný jednou z těchto společností, vše by mělo být v pořádku. Má-li sám jako jednotlivec akreditaci jedné z těchto společností, ještě lépe. U koučů nebo koučinkových výcviků, které nic podobného nemají, nelze ručit za kvalitu koučinku, ani za následky, které na Vás může konzultace mít. Čím Vám může uškodit nedostatečně vyškolený „kouč“ Zdá se to jako neškodná maličkost. Jaké by mohl mít na mne asi následky obyčejný rozhovor? Když mi bude připadat, že ten člověk mluví nesmysly, tak přece vstanu a odejdu ne? Až tak jednoduché to není. Pak by bylo jedno, kdo to dělá, ale to také není. Obyčejným rozhovorem můžete napáchat mnoho. Největším rizikem v této oblasti jsou, dle mého názoru, nedostatečně vzdělané charizmatické typy lidí, kteří se rádi poslouchají, rádi mluví s druhými o jejich problémech, rádi řeší problémy druhých a dávají rady. Není na tom nic až tak špatného, pokud to nevydávají za koučink a nechtějí za to peníze.

Kdy se jedná o koučink

Koučink, je-li prováděný dobře, má veliký přínos zejména v oblasti sebevědomí a narůstajícím pocitu vlivu na vlastní život. Základem koučovací práce je nehodnotící a partnerský rozhovor kouče a koučovaného, kdy kouč nechává klienta hovořit a do rozhovoru vstupuje zvědavými otázkami, postřehy a reakcemi, které provokují k zamyšlení z jiných úhlů pohledu nebo umožní klientovi některé postoje a názory změnit a přijít si na nové nápady a řešení, na které by klient sám obyčejným promýšlením nepřišel. Proč to tak je? Protože se naše mysl má tendenci cyklit v kruzích a také má své limity. Nové úhly pohledu proto nacházíme sami pouhým přemýšlením jen velmi málokdy. Všeobecně lze říci, že kouč by na Vás měl působit vyrovnaně, uvolněně a jako někdo, kdo je Vám příjemný, sympatický, důvěryhodný a cítíte se v jeho přítomnosti dobře.

Kdy se o koučink rozhodně nejedná

Protože existují metody nebo jednotlivci, kteří slovo koučink používají, i když se o koučování ani vzdáleně nejedná, vznikl právě tento článek. To, že koučink není trénink a nácvik dovedností, že nejde o mentoring ani o psychoterapii či poradenství, už bylo zmíněno v několika internetových článcích. Jak ale poznáte, jestli ten, kdo s Vámi takzvaně „dělá koučink“, tak jestli jej opravdu umí a jestli jej opravdu dělá?

Kdy tedy o koučování v žádném případě nejde? Podívejme se na příklady:

• Když Vám někdo podsouvá své vlastní názory jako například: „hmm, to ale není moc dobré, paní Nováková, že?“ nebo „a nebude vás to mrzet, že jste se takhle rozhodla?“ nebo „jak se manželovi pomstíte za to, že požádal o rozvod?“ nebo častý příklad „a kdy jste povýšená vy, když vám vadí povýšení lidé?“ a tak dále.
• Když s Vámi dotyčný manipuluje jako například: „no jak chcete, paní Nováková, ale takhle se toho problému nikdy nezbavíte“ nebo „no je to Váš osobní rozvoj, tak se rozhodněte sama, jestli přijdete ještě pětkrát anebo desetkrát“ nebo „hm a to myslíte, že zafunguje?“ nebo „no to si možná teď myslíte, že je to dobrý nápad, ale já cítím, že se to obrátí proti vám“.
• Když se Vás někdo snaží hodnotit jako například: „Tentokrát jste to ještě moc nezvládla, ale když budete chodit dál, zlepšíte se“ nebo „dokud se nezbavíte toho svého velkého ega, tak se vám takové věci budou dít pořád“ nebo „a co jste čekala, když jste pro to nic neudělala?“.
• Z kouče byste neměla cítit aroganci, povýšenost ani poníženost, neměl by Vás ztrapňovat, přivádět často do rozpaků či do pocitů studu. Správně totiž kouč vycítí, kdy si může dovolit jaké otázky a jaké zásahy a nepřivede například křehkého nejistého klienta do kouta nebo trapné situace.

Uvedu ještě dvě ukázky, pro ještě lepší představu:

1) Klientka: „Dobrý den, chci rozebrat své zaměstnání, už to tam nemůžu vystát a potřebuju změnu.“
Koučka: „ Dobrý den, tak mi zkuste víc popsat Vaši současnou situaci.“
Klientka: popisuje……
Koučka: „Co z toho, co jste teď vyjmenovala, je pro Vás to nejtíživější?“
Klientka: „No ten vztah s kolegy, jinak ta práce mě baví.“
Koučka: „Já navrhuji se podívat blíže na ty vztahy s kolegy, souhlasíte?“
Klientka: „Dobře, to by bylo super.“ Popisuje..
Koučka: „Říkáte, že hlavní roli v těch vztazích s kolegy hraje nadřízený. Čím přesně to podle Vás ovlivňuje?“
Klientka: „No tím, jaký má den, kolem jeho nálad se točí na pracovišti všechno…“
Koučka: „Jak to tedy v praxi vypadá, zkuste mi to popsat.“

2) Klientka: „Dobrý den, mám problém s partnerem, a proto jsem tady. Zjišťuju, že mi na něm poslední dobou hrozně moc věcí vadí a nevím, co s tím.
Koučka: „Dobrý den, hmm, to je zajímavé a co vám vadí?“
Klientka: „Všechno. Někdy mi stačí ho vidět a mám vztek a někdy to zase přejde a cítím, že ho mám vlastně opravdu ráda, nechápu to.“
Koučka: „Jasně, ale ještě je tam něco, co cítíte, když ho vidíte, co to je?“
Klientka: „Ještě něco??...Tak já nevím…někdy cítím pohrdání…?“
Koučka: „Ne ne, ještě něco jiného, zamyslete se. Je to hlouběji, než ten vztek a souvisí to s Vaším otcem.“

Je Vám jistě jasné, v kterém případě se jedná o koučink, který klienta posiluje, podporuje a kde po pěti až deseti setkáních nastane opravdový posun, a který z výše uvedených příkladů je absolutní šílenost. Tento druhý příklad je bohužel z reálné konzultace s klientem a právě proto jej zde uvádím jako varovný a odstrašující příklad něčeho, co se schovávalo pod názvem „koučink“.
Kouč má vycítit, co si může dovolit a jaký přístup zvolí
Je nemyslitelné, aby si někdo, kdo tvrdí, že je kouč, hrál na „odborníka“ na minulost, na traumata nebo dětství klienta. Je nemožné, abyste se setkali s tím, že kouč ví tak zvaně víc, než vy a sám Vás vede a směruje někam, kam Vy sama vůbec nemíříte, protože podle něj právě tohle potřebujete. Je naprosto mimo etiku, aby Vám kouč podsouval, jak máte žít nebo co máte a nemáte dělat. Může Vám však své stanovisko či náhled nabídnout a Vy se můžete rozhodnout, zda jej chcete slyšet či nikoliv a do jaké míry se jím budete řídit. I tohle však dobrý kouč vycítí, kdy je vhodné použít. Přijde-li ke mně na schůzku například klientka, jejíž téma se v zásadě týká toho, že hledá sama sebe, často nemá vlastní názor nebo se fixuje na silné osobnosti ve svém okolí, není možné, i kdybych chtěla, jí začít nabízet své rady a úhly pohledu, protože by to vedlo pravděpodobně pouze k tomu, že by se fixovala na mne a na mé rady. Cílem našich schůzek by naopak bylo posílit její vlastní rozhodování, vnitřní jistotu a stabilitu, prozkoumat její nerozhodnost a nejistotu a přicházet postupně na to, co vlastně chce, co doteď nemohla vnímat a řídit se tím.

Chcete-li koučink osobně vyzkoušet, kontaktujte nás na: info@terapie-zeny-divky.cz nebo přímo ZDE.
Těšíme se na Vás,
Eva

Koučink – základní kámen osobního rozvoje

Dnešní doba je, dá se říct, o osobním rozvoji. A není divu. Když si představíte společenské poměry za posledních padesát nebo sto let, je na to asi poprvé čas a prostor. Lidé se nebojí o svůj život, všeho je dostatek, máme svobodu k tomu se rozvíjet, tak to děláme. Jednoduše jdeme podle známé Maslowovy pyramidy lidských potřeb.

Od sportu k životním tématům

Koučink je metoda s velkým M a hovoříme-li o osobním rozvoji, osobně jej považuji za naprostý základ. Ostatní metody na něm buďto staví nebo na něj navazují anebo (v tom horším případě) by měly a nedělají to. Původem pochází koučování, jak jinak než ze Spojených států, kde vzniklo jako podpora sportovců ke špičkovému výkonu. Zjistilo se totiž, z našeho pohledu nepřekvapivě, že špičkový výkon sportovce nezávisí pouze na fyzickém tréninku, ale je z veliké části ovlivněn psychickým rozpoložením a psychickým stavem sportovce. Dnes už nám to přijde logické, ale v určitou dobu to byl velký objev, který znamenal náskok pro ty, co na to přišli dříve než jiní a podpory koučů využívali. Současně s fyzickým výkonem šel tedy ruku v ruce i mentální trénink, který měl na starosti tak zvaný kouč. Dodnes se běžně v amerických filmech setkáte s tím, že se sportovním trenérům říká „kouč“.

Proč je koučink základ?

Koučink považuji za základ proto, že jde o určitý způsob vedení rozhovoru s druhým člověkem. Právě ten ‚způsob‘ je to, co koučink od jakéhokoliv jiného rozhovoru odlišuje. A rozhovor, jistě se mnou budete souhlasit, je základem jakéhokoliv osobního rozvoje. Počínaje všelijakými druhy terapií (kromě psychoterapie, která se specifickou oblastí), konzultací, přes různé druhy zážitkových seminářů, až po meditační či jógové semináře a různé další formy osobního rozvoje, setkáte se všude s rozhovorem a věřte nebo ne, v oblastí osobních problémů či osobního rozvoje, je opravdu velice důležité, jak je takový rozhovor veden. Setkala jsem se s bezpočtem lidí, kteří měli talent a chuť pomáhat druhým s jejich starostmi, ale jen pouhým rozhovorem jim dokázali tak uškodit, že by bylo lepší raději nedělat nic. Navíc to klient bohužel ani nezjistil, protože je-li člověk, ve své zranitelné pozici hledajícího, u někoho, kde hledá pomoc a ještě za ni platí, není většinou schopen rozpoznat manipulaci, podsouvání či skryté hodnocení. Tyto slabosti, nebo možná holt přirozené lidské tendence, má člověk používající ve své práci s lidmi koučink, pod kontrolou anebo k nim už ve vztahu s klientem nemá ani sklony.

Pouhý rozhovor, který dokáže zázraky

Věříte, že rozhovorem lze vyléčit raněnou duši, změnit chování, myšlení i pocity člověka? Že lze pasivního jedince nastartovat a neurotického, věčně nervózního zklidnit? Že je možné, aby se tím, že s druhým vedeme dialog, podařilo obnovit jeho sebevědomí, vnitřní klid nebo odbourat nejistotu, nervozitu, rezignaci a tak dále? Věříte, že u člověka, který navenek působí jako líný, se mohou určitým druhem rozhovoru probudit dávno zapomenuté ambice a energie k tomu je naplnit? Tak to je z mého pohledu koučování. Velmi stručně.

V čem je ten trik?

Ve své podstatě v tom žádný trik není. Troufám si souhlasit s Johnem Whitmorem, který je běžně označován jako otec koučinku, že je otázkou času, kdy bude koučování součástí běžných mezilidských rozhovorů. Spousta lidí vnímá svůj život stále jako souhru náhod, štěstí nebo neštěstí, hru osudu, Boha, vesmíru a tak dále. I když v dnešní době už se objevují, zejména na popud americké knihy Tajemství , tendence k tomu věřit, že člověk už má jakýs takýs vliv na svůj život tím, co si vizualizuje (tedy představuje a prociťuje) nebo co si tak zvaně přeje. Koučink už tím, jaký je, zvyšuje pocit kompetentnosti a tedy pocitu moci nad vlastním životem. Aniž byste si to museli přát, je to vedlejší efekt koučování, ať již přijdete s jakýmkoliv tématem.

Kdo chce rozvíjet svoji osobnost, měl by koučink minimálně vyzkoušet.

Chcete-li rozvíjet svoji osobnost, potenciál, své možnosti, schopnosti a výsledky, měli byste metodu koučování minimálně vyzkoušet. Těm z Vás, které jste již navštívily řadu různých seberozvojových aktivit či seminářů, se může koučink na první schůzce jevit jako obyčejný a tedy předražený rozhovor. Může se tak jevit. Opak je však pravdou. Jste-li na schůzce s opravdovým koučem, který má správné vzdělání a výcvik akreditovaný jednou ze společností bdících nad kvalitou koučů a standardy koučovacích výcviků, jsou účinky koučování opravdu rychlé a větší, než byste kdy čekala. Jedno upozornění, které chci zmínit je: dejte si ten čas, vybrat si správného kouče. Správného a pro Vás důvěryhodného. Pokud Vás zajímají základní kritéria výběru kouče, těšte se na další článek na tohle téma, který vyjde v průběhu týdne na naší facebookové stránce a zde na našem blogu.

Pokud jste v tuhle chvíli odhodlaná vyzkoušet si u nás v Therapy center koučink na vlastní kůži, můžete se objednat se ke mně nebo ke kterékoliv z kolegyněk na: info@terapie-zeny-divky.cz nebo ZDE.
Těšíme se na Vás,
Eva

Jak cestuji se svým malým synkem, aneb nebojíme se Evropy ani Afriky

Nedávno mi můj pětiletý syn s lehkostí jemu vlastní povídá: "Mami, já bych někam letěl. Dlouho jsme nikde nebyli." Pousmála jsem se a zeptala jsem se, kam by rád. "Třeba do Afriky!". Rozhovor pokračoval bohužel v duchu vysvětlení, že teď to nejde (v březnu jsme se totiž vrátili z Asie) V tu chvíli jsem si ale uvědomila kolik už let naše rodina nebo jen já a můj syn cestujeme a jak často. O pár dnů později se mě kamarádka zeptala, jestli bych o cestování s dítětem někdy někde popovídala, že by si to ráda poslechla a určitě i další maminky. Obě tyto události způsobily to, že tu teď pro Vás chystám ochutnávku toho, jak se dá cestovat s malými a ještě menšími dětmi.

Žít, ne jen přežívat

Před odchodem na mateřskou dovolenou jsem často se svým přítelem a později manželem, cestovala. Jako vysokoškoláci jsme poznali Evropu a později při stálých zaměstnáních jsme si mohli dovolit podnikat cesty do exotičtějších zemí. Navštívili jsme tak Ameriku, Asii a nejvíc Afriku. Cestování mne nabíjelo a dodávalo mi energii. Představa, že budu doma s miminkem, byla krásná ovšem stresující zároveň. Bála jsem se, že se v tom "baráku zavřu a už nikdy nevylezu", že už budu pořád jen doma a maximálně s kočárkem objedu okolní uličky. Navíc mne okolí "podporovalo" tím, že mi dokola opakovali, jak se s miminkem všechno změní… „Zapomeň na sebe", slyšela jsem několikrát. Jenže já jsem potřebovala žít, ne jen přežívat. A podařilo se. Priorita nejsem jen já, ale já a moje dítě. Co se (ve mně, v nás) změnilo?

Začali jsme o cestování uvažovat jinak

Bylo nutné změnit na naše cestování pohled. Není třeba vidět všechny památky, navštívit nejjižnější, nejsevernější, nejzápadnější a nejvýchodnější místa a prostě stihnout toho co nejvíc za krátký čas. Naopak. Času teď bylo víc. Pochopila jsem, co potřebuje moje miminko – teplo, lásku, jídlo a rituály. Já si ujasnila, co jsou má očekávání - atmosféra měst, příroda bez lidí, procházky u moře a cítit se dobře sama v sobě. Když bude dobře mně, bude dobře i mému dítěti (stejné platí na variantu rodičů – spokojení rodiče, spokojené dítě!). Cestování se změnilo…začalo se cestovat tak, aby náš syn ideálně spal, tedy na noc. Zařídila jsem si vše, co bylo nutné sbalit na cestu autem nebo letadlem, oběhala jsem doklady a něco víc než obvykle jsem si zjistila k daným zemím, kam se jelo. Vybírala jsem destinace, které splňovaly to, že se nám líbí a zároveň jsou pro dítě bezpečné. Postupem času začalo přibývat cest, které jsem podnikala jen já se synem, jelikož manžel měl, asi jako každý zaměstnanec, výrazně omezenější čas jezdit na dovolenou.

Kam jsme doposud vycestovali

Uvedu pro představu místa, kam nás zavála chuť poznání. V prvním roce života našeho milovaného synka vedla naše první zahraniční cesta na Slovensko, o pár týdnů později jsme zkusili zaletět do Amsterdamu a v pěti měsících už náš Olivierek poznával moře na Krétě (mimochodem jediný zájezd organizovaný cestovkou) a zakusil atmosféru Toskánska…Čas běžel, přišla zima a my jsme s pořádně zabaleným miminkem v kočárku vyrazili do Alp. Díky horskému vzduchu Olli spinká a my střídáme hlídání se snowboardováním. První narozeniny slavíme na ostrově Svatého Martina a další měsíce jsou ve znamení objevování České Republiky a Evropy. Za zvlášť povedenou cestu považuji pobyt v Jihoafrické republice, ale o tom Vám ráda povím osobně. A možná by Vás také zajímala naše cesta do Thajska a Indonésie… nebo raději historky, kdy nás mrazilo v zádech? :-)

Co potřebujete mít, když se vydáváte na cestu

• Nastavení v hlavě " jedeme a užijeme si to"
• Důvěra v sebe sama, v partnera, ve Vaše dítě!
• Znalost jazyka (angličtina)
• Chuť poznat, objevit, zakusit
• Podpora partnera v případě, že jedete sama
• Plán A, ale také B, C , D
• Flexibilitu vůči sobě, dítěti a Vašemu plánu
• Základní ubytování (případně auto), dokumenty

Přijďte si poslechnout víc Tato přednáška je pro všechny z Vás, které jenom trochu rády cestujete a s příchodem nového člena rodiny jste přestaly plánovat cesty (zejména kvůli předsudkům). Z přednášky si odnesete skvělý zážitek autentického vyprávění doplněný fotografiemi, konkrétní a praktické informace o tom kam se dá cestovat, co si zabalit, jak vybrat vhodnou destinaci, na co si dát pozor nebo čemu se rovnou vyhnout, zkrátka v čem je to s miminkem jiné a budete mít prostor pro otázky, sdílení a Vaše názory.
Těším se na Vás,
Klára

Plněním svých potřeb ke spokojenému životu

Sometimes we are so focused on what we want, we miss the things we need.
(Někdy se tolik soustředíme na to, co chceme, že nám uniká, co vlastně potřebujeme.)

Kdyby se Vás někdo zeptal, co byste chtěli nebo co chcete, jistě by Vás napadlo tisíc a jedna věc. Když se ale zamyslíte nad tím, co potřebujete, můžete přijít na to, že najít odpověď není tak jednoduché, jak se zdá. Velmi často se stává, že si lidé zamění to, co potřebují za to, co chtějí, ale chtít a potřebovat jsou dvě velmi rozdílné věci.

Většina žen, zejména poté, co se stanou maminkami více nebo méně své potřeby upozadí. V prvních letech dítěte je to tak dokonce hormonálně dáno. Je to nutné kvůli přežití miminka, z pohledu přírody mláděte člověka, které je absolutně závislé na mamince a to, jak dovede maminka odhadnout a plnit jeho potřeby, je pro jeho přežití klíčové. V dospělosti se pak tato péče stane jakýmsi základním kamenem pro péči o vlastní potřeby.

Dejte si, já se najím až pak

Co když se ale stane, že děti se už dávno samy najedí, samy si řeknou, co potřebují a dokonce i odmítnou to, co v danou chvíli nechtějí nebo nepotřebují a Vy jste stále v tom zajetém vzoru chování, který říká: „nejprve ostatní, potom já“? Je pro Vás snazší přemýšlet o tom, co potřebují lidé okolo Vás - manžel, přítel, děti, přátelé, rodiče, kolegyně? Nebo dokonce i úplně cizí lidé - filmové postavy, celebrity, sousedé, kolemjdoucí…? Často si ani neuvědomujeme, že jsme samy sebe úplně odstrčily někam dozadu. Nevidíme se, natož abychom vnímaly a dokázaly nahlas pojmenovat své potřeby. Je Vám to povědomé?

Nenaplněné potřeby vedou k životní nespokojenosti

Následky nenaplněných potřeb, ať už z dětství nebo dospělosti, vedou k životní nespokojenosti a k vyčerpanosti a takový návyk může vést i k depresím či k vyhoření. Je to proto, že je takto nastaven systém lidské psychiky, aby usiloval o naplňování potřeb a tím si zajistil přežití. Vždy jsme byli v historii lidstva nuceni spoustu svých potřeb potlačit, upozadit nebo plnit jen částečně. Proto je tak spousta z nás nastavena dodnes. V dnešní době to ovšem není tolik nutné a můžeme možná konečně začít rozlišovat, které potřeby si naplnit můžeme, a které odsuneme na později, na vhodnější místo nebo čas.

Co když ale na vnímání a plnění svých potřeb nejsem zvyklá?

Spoustě z nás se stalo, že po letech poctivého přehlížení svých potřeb jsme se dostali do bodu, kdy už je ani nevnímáme, nejsme na to zvyklí. Může nám pak chvíli trvat, než se na sebe opět naladíme, protože jako miminka jsme uměli vyjádřit své potřeby úplně všichni a pěkně nahlas. Když tedy nevíte, kde začít, začněte u základních potřeb, to jsou ty fyziologické. Zamyslete se, kolikrát za den ignorujete základní potřeby svého těla – žízeň, hlad, únavu, bolest kdekoli po těle a tak dále. Kolikrát si dáte něco, po čem víte, že Vám nebude fyzicky dobře? Káva na lačný žaludek, rychlý oběd za běhu a tak podobně? Kolikrát odsouváte spánek a do noci nad něčím sedíte nebo jen klimbáte u televize, abyste si po práci trochu „natáhli“ večer a nešli jen z práce do postele? A kolikrát Vám kvůli pracovnímu či jinému shonu přišly tyto nejzákladnější a jednoduché potřeby téměř nesplnitelné, omezující či otravné? Napadlo Vás: „kéž bych nepotřebovala spát, tolik bych toho stihla“ nebo „kéž bych nemusela jíst“ nebo „nemůžu přes den tolik pít, pak pořád lítám na záchod a nic neudělám“?
A to je jen několik příkladů…

Náš workshop Vám bude průvodcem a poradcem.

Budeme pracovat v menší skupině založené na důvěře a s reálnými tématy. Na úrovni teorie se podíváme nejdříve na to, co jste jako děti potřebovaly a co jste opravdu dostaly. Posléze prostudujeme hierarchii potřeb podle Maslowa, přístup E. Fromma, tzv. mindfulness přístup a pohled teorie Pesso Boyden (PSBP).

V druhé části workshopu se budeme plně zabývat Vašimi tématy a tím, co se konkrétně děje Vám.

Na konci workshopu budete umět rozlišit své potřeby.

Dozvíte se důležitou teorii, která Vás podpoří v tom pokračovat i po workshopu.

Vyzkoušíte si identifikovat alespoň dvě své důležité potřeby, které začnete naplňovat a vydáte se směrem k radosti ze života a vnitřní spokojenosti.
Přihlaste se na workshop ZDE.

Těším se na setkání s Vámi,
Klára

„Aby mohla dávat nejen mléko, ale i med, musí být nejen dobrou matkou, ale také šťastným člověkem a toho mnoho lidí nedosáhne.“ Erich Fromm

Šetrná jarní očista těla a mysli

Trápí vás zdravotní potíže, únava nebo nadváha? Cítíte, že byste chtěli své tělo zevnitř očistit, i když se o něj z venku možná dobře staráte?
Chtělo by to pořádný detox. Nejen pro tělo ale i pro Vaši mysl.
Jmenuji se Bára, miluji zdravé jídlo a naučím Vás to také. Připravila jsem pro Vás workshop na téma jarního pročištění těla a mysli právě proto, že je mým obrovským koníčkem připravovat veganská, bezlepková a nedoslazovaná jídla bez jakékoliv chemie a tím si doslova odlehčit život a zbavit tělo škodlivin.

Workshop, který připraví i na chvíle krize

Na workshopu se připravíte na detoxikaci tak, aby pro Vás byla příjemnou očistou a ne jen trápením tím, že se podíváme na konkrétní návody jak na to. Mám pro Vás připravenu řadu detoxikačních a zároveň lahodných receptů, na kterých si opravdu pochutnáte. Dozvíte se techniky, které vám pomohou očistit také Vaši unavenou mysl, která je s tělem úzce spjata. Pro případ nouze jsem sestavila plán, který použijete ve chvíli, kdy se Vám bude chtít s očistou skončit a zajít si na pořádný burger s hranolkami.

Jídlem to začíná

Kromě zdravé stravy je pro mne osobně velikým tématem zdravá kosmetika, protože nejen jídlem, ale také skrze kůži do svého těla denně dostáváme značné množství toxických látek. Když k tomu, co na sebe denně natřeme nebo jaké přípravky na sebe použijeme, přičtete nedostatek tekutin přes den, chemii v jídle a prach v ovzduší, dostáváme se do situace, kdy si tělo nedokáže s toxiny samo poradit, protože rychlost s jakou odbourává je mnohem pomalejší než ta, se kterou jej nové toxické látky zaplavují.

Na workshopu ode mne získáte přehled nejběžnějších jedů v kosmetice a tipy na to, jak se jim vyhnout, aniž byste musela slevit z kvality.

Poradím Vám, jak své tělo připravit na léto plné energie, pohody a radosti ze života.
Přihlaste se na workshop Šetrná jarní očista těla a mysli ZDE.
Těším se na Vás,
Bára

Ukliďte si doma i ve svém životě

Také máte pocit, že už jste doslova "přeplněná" různými starostmi a problémy? Stejně, jako bychom jednou za čas měli udělat generální úklid ve svém domě, ale také třeba v počítači a v kanceláři, tak bychom se měli zaměřit na svou duši. Jedno s druhým ovšem velmi úzce souvisí. Často právě tento velký fyzický úklid pomůže ulevit také vaší psychice. Začít můžete klidně ještě dnes. Dáme vám pár tipů, jak na to.

Začněte u toho, co je pro vás důležité

Máte pocit, že váš počítač je v poslední době nějak zpomalený? Vaše pošta přeplněná a jen stěží se v ní orientujete? A co telefon? Kdy jste naposledy roztřídila fotky a smazala ty staré, které zbytečně zabírají paměť? Je mnoho věcí, které děláme automaticky, ale jen málokdy si najdeme čas na to, je roztřídit, promazat, vyčistit. Přitom nám pak neustále "otravují" život, protože se v nich nemůžeme pořádně vyznat. Udělejte si čas a roztřiďte si své věci pomalu a postupně. Nemusíte to mít hned, stačí postupně. Možná si to ani neuvědomíte, ale ulevíte tak i své duši. Stejně tak se můžete vrhnout na účtenky. Určitě zjistíte, že se vám za poslední roky nakupily v pořádném množství. A když pak potřebujete najít jednu konkrétní, je to doslova nadlidský výkon. Protřídit si účtenky, to je také skvělá terapie, uvidíte. Staré vyhoďte a nové si rozdělte alespoň podle roku, abyste tak měla přehled. Jakmile budete potřebovat reklamovat nějakou konkrétní věc, ušetříte si tak možná i hodiny dlouhého hledání.

Udělejte si pořádek ve svém šatníku

Každý rok si nakupujeme nové a nové oblečení, abychom pak zjistili, že stejně nemáme nic na sebe. Přitom většinu toho, co máme ve skříni už ani nenosíme. Zkuste si udělat ve skříni pořádek a uvidíte, že se najde spousta věcí, které vůbec nepotřebujete. A co s těmi věcmi, které už nenosíte? Pokud jsou v pořádku, byla by škoda je vyhodit. Rozdejte je kamarádkám, nebo dejte na charitu. Dobrý skutek je někdy skvělou terapií na unavenou duši. Samozřejmě ty lepší kousky můžete zkusit i prodat a získat tak nějakou korunu navíc na další nákupy.

Pořádek v životě i v psychice – dvě spojené nádoby

Vězte, že naše psychika je úzce spojena s tím, co děláme a v čem žijeme. Jakákoliv zdánlivá maličkost nás může pořádně rozhodit. Proto je důležité zaměřit se právě na tyto drobnosti. Udělejte si v tom určitý systém a uvidíte, že přijdete na jiné myšlenky.

Pořádek v hlavě

Jakmile si uděláte pořádek ve věcech, je čas zaměřit se na svou duši. Tento úkon bude pravděpodobně nejtěžší a vyžaduje trpělivost. Náš mozek musí každý den zpracovat tolik informací, stále něco řešit. Není divu, že se dostavuje únava a snižuje se náš pracovní výkon. My ženy máme často tendenci přemýšlet i o věcech, které vlastně nejsou tak důležité. Uklidit si v hlavě můžeme pomocí našich myšlenek, které se naučíme pořádně utřídit. Pokud si nevíte se svými myšlenkami rady a máte pocit, že je toho na vás moc, můžete se zkusit obrátit na odborníky. Psychologická konzultace a psychoterapie někdy dokáže opravdu zázraky. Možná jen potřebujete nasměrovat, ukázat tu správnou cestu, na kterou se vydat jak v osobním, tak v profesním životě. Jako doplňkovou terapii pak můžete vyzkoušet relaxační cvičení (například jógu), masáže a také meditace v podobě dýchacích cvičení. Někdy je potřeba vyzkoušet různé možnosti, než najdete přesně to, co potřebujete. Pokud tedy stále ještě váháte, pak vězte, že udělat si pořádek v životě, ve věcech i na duši má svůj smysl. Budete se cítit mnohem lépe.

Therapy Center

Jaro je ideální období na očistu nejen těla a také psychiky

Těšila jste se na jaro a první sluneční paprsky, přesto jste však stále velmi unavená a bez života? Není se čemu divit, zima byla dlouhá a tělo potřebuje čas na regeneraci, stejně jako naše mysl. Nyní je ideální období nejen na očistu organismu, ale také naší psychiku. Nepodceňujte svou náladovost a únavu. Pozitivní myšlení je velmi důležité, ovšem není snadné se k němu dopracovat. Pojďme se společně naladit na pozitivní vlnu.

Detoxikace těla jde ruku v ruce s dobrou náladou

O takzvaném detoxu jste jistě slyšela. Málokdo se však přinutí to vyzkoušet na vlastní kůži. Abychom se však dobře cítili, je potřeba dostat z našeho těla všechny toxiny, které se v něm nahromadily. V zimě máme méně pohybu, jíme často nezdravé věci, jen si vzpomeňte na Vánoce, je méně světla, ovoce a zelenina není zcela v čerstvém stavu, a to nemluvě o virech a bakteriích, které na nás v zimě útočí doslova ze všech stran. To vše se na našem organismu velmi citelně podepíše, a my se pak cítíme unavené a bez energie.

Někteří odborníci označují detoxikaci organismu jako klíč ke zdraví a kráse. My bychom ještě doplnili, že je to zároveň klíč k vašemu osobnímu rozvoji a kariéře. Vše je totiž úzce spojené s naší psychikou. Když nefunguje, jak má, projeví se to také na naší výkonnosti.

Je zcela na Vás, jakou formu detoxikace zvolíte. Nemusíte pít pouze ovocné a zeleninové šťávy. Stačí jen ovoce a zeleninu zařadit do svého jídelníčku v opravdu dostatečném množství, zaměřit se také na vlákninu, skvělé jsou například Chia semínka, chlorella nebo zelený ječmen. Samozřejmostí je dostatek tekutin a pohyb. Dopřejte si každý den alespoň procházku mimo ruch centra, v přírodě nebo v klidných místech, to působí na naši mysl jako pohlazení. Probouzející se jarní příroda a čerstvý vzduch Vás nabije. Vyzkoušet můžete také bioenergetická cvičení, kde se naučíte pracovat se svým dechem, uvědomíte si své tělo a začnete se cítit o poznání lépe.

Nový start a nové možnosti

Máte už dlouho v plánu nějakou změnu? Toužíte po lepší práci, chcete dosáhnout vyšších cílů, naučit se nový jazyk, někam se posunout? Jenže to stále odkládáte, protože přijdete domů z práce bez špetky energie? Vyzkoušejte jarní detox v kombinaci s podpůrnou konzultací na míru. Potřebujete nejen nastartovat své tělo a mysl, ale dodat odvahu, určitý hnací motor. Byla by škoda se o splnění svých cílů alespoň nepokusit. Osobní rozvoj, ať už skrze psychoterapii nebo koučink, je otázka určitého času, ve kterém postupně uvidíte výsledky. Je však důležité uchopit to za správný konec. V Therapy Center se zaměřujeme na terapii žen a dívek, které potřebují pomoci s osobním i pracovním rozvojem.

Zbavte se napětí a uvolněte se

Každý den jsme pod vlivem stresu, se kterým bojujeme všechny. My ženy se na rozdíl od mužů stresujeme více, a to často ovlivňuje naši kariéru, naše nálady, sebehodnocení, pocity v těle, trávení, usínání, spaní, myšlení, paměť a tak dále. S tímto problémem však lze velmi dobře pracovat. Zkuste si každou hodinu vyhradit 60 sekund pro sebe. Uvolněte se a jen dýchejte. Zavřete oči a jen uvolňujte každý sval v těle a dýchejte. Nosem nádech i výdech. Sedněte si pohodlně a vnímejte své tělo, jak z Vás odchází napětí. Tato krátká meditace je ohromně prospěšná. Vězte, že po dni, kdy si každou hodinu pro sebe vyhradíte takto strávených 60 vteřin půjdete domů v docela jiném stavu, než jste zvyklá. Budete se cítit mnohem lépe a navíc se naučíte odbourávat stres. V práci je to samozřejmě vhodné tam, kde Vás nikdo neuvidí, abyste se dokázali opravdu uvolnit nebo jen odlepte svůj zrak od monitoru, zadívejte se z okna na oblohu nebo stromy a chvíli jen zhluboka dýchat. Je to velmi zdravé a navíc skvělé na psychiku.

Úsměv dělá divy

Vzpomeňte si, kdy jste se naposled od srdce zasmála? Nemusíte se do ničeho nutit, stačí si pustit veselý film, přečíst si vtipnou knížku, podívat se fotografie chvil, kdy jste se nasmála nebo zajít na skleničku s přáteli. Uvidíte, že jen trocha smíchu Vás nabije dvakrát takovou dávkou pozitivní energie. Stejně tak, když potěšíte nebo rozesmějete druhé. Stačí udělat jeden takový skutek denně. Ne se rozdat a tím se takto zjara ještě více unavit, ale klidně jen sem tam vykouzlit úsměv u sebe i druhého. Zkuste přesvědčit kolegyně, aby se s Vámi pustily do jarního detoxu a domluvte se, jaký zvolíte. Můžete začít chlorellou nebo procházkami. Je to na Vás. Všechny tyto zdánlivé maličkosti jsou v našem životě opravdu důležité. Dobře však víme, jak je někdy těžké poradit si se všemi starostmi. Od toho jsme zde my, abychom Vám s tím pomáhaly. Přijďte k nám na konzultaci a Váš příběh spolu rozebereme osobně.

Děkujeme za Vaši přízeň a těšíme se na Vás,
Vaše Therapy Center

Zveme Vás na dobrodružnou cestu ke svému Já

Znáte své JÁ?
Víte, jaké opravdu je?
Jak vypadá?
Co potřebuje?
A chcete jej poznat?

Málokdo v současné společnosti sám sebe opravdu zná. Užíváme masky, abychom „přežili“ a zapomínáme je odkládat. Bojíme se je odložit a čím dál tím víc přibíráme další, aniž si to uvědomujeme. Náš život se smrskává do kolonek – práce, rodiny, přátel. Žijeme skrz tyto masky (role) a postupně pak ztrácíme pravý obraz sebe sama. Cítíme se přinejmenším zmateni. Přichází strach. Často jej cítíme, a i když si rozumem situaci vysvětlíme, pocit zůstává. Není nám dobře a ten pocit známe z minulosti. Pravděpodobně z té dávné, když jsme byly malými dětmi a nemohly jsme vyjádřit svůj hněv, radost, smutek, zmatek, pláč. Nebyl ani prostor ani čas pro prožití těchto emocí a vyrovnání se s nimi. Bylo strategičtější je přestat cítit. Začali jsme o sobě pochybovat (o opravdovosti svých emocí) a to byl začátek potlačení svého já. Namísto opravdovosti jsme začali nosit masky (naše obrany), to nám pomohlo žít a přežít. Masky nás ale odvádějí od nás samotných.

Jaké masky často máme?

RACIONALITA – vše se dá logicky zdůvodnit - jakýkoli pocit, pochybnost si vysvětlíme rozumem, pocit zavřeme za dveře a už se mu odmítáme věnovat. Přeci musím jít dál, teď není čas, teď to není vhodné, teď nemůžu polevit, mám děti, tolik schůzek, deadlinů, projektů, zálib, cílů, tolik se ode mne očekává...

ZPOCHYBŇOVÁNÍ – naučili jsme se přijímat nálepky, které od dětství dostáváme...a plně využíváme jejich sílu...zpochybňujeme sami sebe. Nevěříme, že jsme dobří, že máme právo na odpočinek, právo na čas pro sebe a právo říct ne apod.

PŘETVÁŘKA – v současné době se nosí přetvářka, je to další hraní rolí. Vyplácí se to a očekává se to. Ovšem žijeme pak v opravdových vřelých vztazích? Jaké to je žít s přetvářkou v duchu toužit po opravdovosti a blízkosti?

KONTROLA – Když budu mít vše pod svou kontrolou včetně sebe, nic se mi nestane, nebudu muset nic řešit a nikdo mne na ničem nenachytá. Výsledkem je být pořád ve střehu. Ale za jakou obrovskou cenu?

ZAMĚŘENÍ POZORNOSTI JINAM – někdy nás zabolí slova, činy druhých, nevěnujeme se tomu, co to s námi dělá, naopak vyhledáváme činnosti, zábavu, práci, abychom tu „bolest“ zastavili a necítili. Zaměříme se jinam - směrem od sebe.

PŘENESENÍ ZODPOVĚDNOSTI NA DRUHÉ – kolik času člověk tráví sebeobhajobou, argumentací a snahou neukázat, že to či ono byla jeho zodpovědnost. Zdá se jednodušší nechat ostatní, aby o nás rozhodovali. Nestojíme vědomě sami za sebou. Nepřijímáme vědomě zodpovědnost za sebe a své činy, postoje a chování.

Zní Vám některá z výše jmenovaných rolí povědomě? S největší pravděpodobností to bude jedna z těch, které užíváte, a navíc tento seznam rolí není zdaleka kompletní. Někdo zůstane v moci masek, jiný se odhodlá vydat na cestu sebepoznání a masky odkládat. Když ujdeme patřičný kus cesty, otevíráme v sobě další a další témata, víc a víc si rozumíme a poznáváme se. Připouštíme si něco o nás samých, nacházíme hodnoty, sžíváme se s jinou (mnohdy černou) částí nás. Začneme se respektovat a vážit si sami sebe. Přijde vědomí sebe = sebevědomí a takový ten opravdový pocit vnitřní jistoty, kterého nás pak jen tak něco a jen tak někdo nezbaví.

Workshop „Mé (vnitřní) já“ otevírá dveře do nás samých.

Na tomto workshopu se budeme věnovat našemu niternému já, tomu hlubokému místu v nás. Zpočátku jej budeme hledat. Možná se ho jen dotkneme. Máme však čas a prostor. Budeme společně rozjímat, učit se všímavosti, vnímat uzemnění a nořit se postupně do sebe sama pomocí meditací a relaxací. Naše práce se zaměří nejen na rozum, ale často také na tělo, pocity nebo vynořující se emoce.

Cílem workshopu je otevřít dveře na cestě k sobě a ke své celistvosti. ...a kdy jindy se na tuto cestu vydat než TEĎ!
Objednávejte na stránce Therapy Center!

Těším se na Vás!
Klára

Jste uzavřená a bojíte se hovořit před lidmi? Můžete to zlepšit!

Dostala jste novou pracovní nabídku, která vyžaduje hovořit před více lidmi, a vy se toho velmi obáváte? Strach mluvit před lidmi a uzavřenost spolu úzce souvisí. Ačkoliv se tento problém netýká jen žen, ale také mužů, ženy s tím bojují častěji. Strach, pocení, návaly a někdy dokonce i koktání a zasekávání se, to vše se může přihodit a vy se tak dostanete do ještě většího stresu. Na druhou stranu hovořit před větším množstvím lidí není jednoduché a chce to určitou dávku odvahy a do jisté míry také cvik.

Hovořit před lidmi není snadné

Vyšší pracovní pozice s sebou nesou jistou odpovědnost a také schopnost hovořit se svými podřízenými. Často budete nucena uspořádat porady nebo školení pro zaměstnance. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že jen málokdo dokáže hovořit před lidmi plynně a suverénně bez předchozího cviku. Své o tom ví třicetiletá Aneta z Prahy. „Vždy jsem měla problém hovořit před více lidmi, už ve škole mě to stresovala a já zapomněla, co jsem chtěla říci. Přitom mezi přáteli mi to problém nedělá, naopak všichni říkají, že jsem upovídaná. Bohužel mě to dost limituje v práci, odmítla jsem kvůli tomu vedoucí funkci v práci, protože bych to prostě nezvládla,“ vysvětluje svůj příběh Aneta. S tímto problémem se setkává mnoho žen. Často se raději vzdají skvělé pracovní nabídky. Přitom se s tímto problémem dá pracovat.

Obraťte se na odborníky

Hovořit před lidmi se můžete do jisté míry naučit. Podívejte se, zda ve svém okolí nenaleznete vhodný kurz. Doporučujeme vyzkoušet služby Therapy Center zde, které se mimo jiné zabývá profesionálním rozvojem žen a dívek. Na kurzu získáte praktické a cenné rady, které Vám pomohou s tímto problémem. Je pravda, že do jisté míry je strach z mluvení před lidmi spojen s uzavřeností a také nedostatečným sebevědomím. Vše souvisí se vším. Vaši povahu nezměníte, ale můžete se naučit pracovat se stresem a více si věřit. Je to podobné, jako s řízením auta. Nejprve se budete hodně bát, zpočátku pro Vás bude každá jízda utrpení. Máte nyní dvě možnosti. Buď přestanete jezdit úplně a tím ztratíte možnost řídit a osamostatnit se, nebo ten strach překonáte a za pár týdnů už to bude rutina.

Jak na to?

Váš strach a úzkost můžete do jisté míry omezit tím, že se dobře seznámíte s tématem, o kterém budete hovořit. Také přátelská atmosféra mezi zaměstnanci Vám dodá více kuráže. Pokud se teprve rozhodujete, zda nabídku vedoucí pozice přijměte, nebo jste ji již odmítla, stejně se zkuste s tímto problémem bojovat. Praktický kurz Vám pomůže s mluvením a přednášením před lidmi. Odborníci poukazují, že je třeba mít především velmi dobré znalosti a také seznámit se svým „publikem“. Budete hovořit před studenty (ve škole), před seniory nebo kolegy z oboru? Svoji řeč přizpůsobte cílové skupině, aby pro ně byla relevantní a zajímavá. Před svou řečí se dostatečně napijte a mějte sklenku s vodou neustále po ruce. Může Vám být nápomocná nejen tehdy, když Vám vyschne v krku, ale také když ztratíte nit. Zhluboka se nadechněte a nepředstavujte si žádné tragické scénáře. Svou řeč vždy začněte trochu uvolněně (představíte se a můžete k tomu vložit vlastní příběh, hádanku nebo otázku, která vybídne publikum, aby Vás více vnímalo).

Michaela je velmi uzavřený člověk, nikdy nevyhledávala společnost a nejlépe se cítila sama. Jejím snem však bylo stát se lektorkou cizích jazyků, které ji vždy moc bavily. Musela se tedy naučit hovořit před lidmi (svými studenty). „První rok jsem chodila domů skoro s brekem, byla jsem nervózní, rudá a hrozně unavená. To trvalo vždy prvních deset minut, pak to ze mě nějak spadlo, přesto jsem se cítila psychicky dost zničená. Nakonec jsem vyhledala pomoc odborníka a velmi mi to pomohlo. Stále jsem ráda sama se sebou, ale už se nestresuji tím, že musím hovořit s více lidmi. Díky tomu mohu vykonávat svou práci a jsem a to moc ráda.“ Nezapomeňte, že každá žena je jiná. Vyhledejte odborníka a společně najdete tu nejlepší cestu, jak je řešit.

Therapy Center tým

Seberozvojové skupiny pro maminky

Jste maminkou na mateřské či rodičovské dovolené v Praze?

• Chcete si okořenit mateřskou nebo rodičovskou dovolenou a zároveň se rozvíjet?
• Chcete vyskočit z každodenního koloběhu alespoň na chvíli a mít čas jen pro sebe?
• Chcete se potkat s jinými maminkami a slyšet jejich myšlenky, starosti a zkušenosti?

Therapy Center otevírá seberozvojovou skupinu pro maminky na MD a RD.

CO S MIMINKEM?
Kdo nemá hlídání nebo nechce děťátko někam odkládat, vezme jej s sebou. K dispozici máme krásné prostory Therapy Centra s kuchyňským koutem, kde si připravíte kávu nebo čaj, případně ohřejete papání pro svého drobečka nebo pro sebe a ve vedlejší místnosti budete moci své děťátko přebalit, nakrmit či uspat podle potřeby a stále uslyšíte, co se ve skupině děje.

OD KDY?
5.5.2016, v dopoledních hodinách

JAK ČASTO?
1x týdně

KDE?
V prostorách Therapy Center, V Roháčích 43, Praha 5

JAK VELKÁ BUDE SKUPINA?
Skupina je uzavřená a má omezenou kapacitu 10 osob.

JAK BUDOU SETKÁNÍ PROBÍHAT?
Setkání budou probíhat částečně jako diskuze a částečně jako facilitovaná sdílecí a potkávací skupina. Každé setkání bude trvat zhruba 90 minut. V teplých měsících máme možnost si sednout ven do klidné a tiché soukromé zahrádky, která patří k domu. Seberozvojová skupina bude mít celkem 10 setkání a na každé z nich bude vždy připraveno téma jako například:

• Já a porod – jak jsem to vlastně dokázala?
• Můj partner v šestinedělí a po něm – změny v chování po narození dítěte
• Já a odpočinek aneb syndrom vyhoření může potkat i maminku s dítětem
• A další ještě zajímavější témata….

Na desátém setkání se skupina dohodne na pokračování a jeho podobě. Cenu seberozvojové skupiny a termíny setkání naleznete zde.

Seberozvojové večery

Milé ženy, milé dívky,
ráda bych vás pozvala na středeční Seberozvojové večery v Therapy Center.

Pro koho jsou určeny? Co můžete čekat? Co si odnesete?

Tyto pravidelné večery patří Vám všem, které chcete něco změnit, najít, objevit, ochutnat a začít pracovat samy se sebou. Budeme se zabývat vším, co Vám leží na srdci, na duši a co trápí Vaše tělo.

Témata setkání vzejdou z Vašich aktuálních požadavků a budou se nejčastěji týkat například:
- komunikace s partnerem, s dětmi
- vztahů v rodině
- stanovení hranic
- naladění se na své potřeby
- jak se poslední dobou cítíte
- a tak dále…

Vždy budeme pracovat ve vzájemném sdílení, v bezpečném a podporujícím prostředí, s technikami jako je práce s dechem a tělem (techniky z psychoterapeutického směru bioenergetika). Zařadíme i prvky kum nye jógy.

Bioenergetika neboli bioenergetická analýza je psychoterapeutická metoda, jejíž cílem je osvobodit člověka od traumatických zážitků z minulosti, jež se v těle ukazuje jako křečovitost nebo chronické svalové napětí. Chronické tenze ve svalstvu narušují emoční zdraví a snižují tak energii. Omezují pohyb a tím limitují sebevyjádření a správné dýchání. Od toho jsou následně odvozeny téměř všechny možné zdravotní problémy.

Při své práci s klientkami vycházím z bioenergetiky a usiluji o to, aby klientky dosáhly toho, že se budou cítit svobodné, vědomě ve svém těle a plné energie.

Přihlaste se na seberozvojové večery zde nebo mi napište své dotazy, na které Vám ráda odpovím.

Těším se na Vás.
KLÁRA

Být či nebýt? – Jak se vypořádat s nerozhodností

Ty z Vás, kdo mají sklony k nerozhodnosti a neustálému váhání, co je správné, víte, jak to komplikuje život. Pojďme si nerozhodnost více přiblížit a říci si pár tipů, jak s ní pracovat.

Co není nerozhodnost

Potřebují více času

Mezi nerozhodné se často mylně řadí i ti, kterým rozhodování pouze trvá déle. Představte si situaci, kdy stojí tři děti a jsou jim nabídnuty dvě možnosti: „dáš si čokoládu nebo puding?“. Dvě děti bleskově odpoví a to třetí stojí a uvažuje. Když do několika vteřin neodpoví, zeptá se jej dospělý ještě jednou a dítě zvolí puding. Pak si s pudingem sedne a kouká na dítě, které zvolilo čokoládu a dál přemýšlí. V tu chvíli má dvě možnosti. Přizná, že změnilo názor s tím, že není jisté, jaká bude reakce nebo to vzdá a dojí svůj puding s tím, že už je pozdě na změnu volby. Samozřejmě se může s druhým dítětem domluvit, že mu za pásek čokolády nechá kousek pudingu a budou na tom dobře obě strany, ale to už je vyjednávání. Zůstaňme u toho momentu, kdy dítě číslo tři by nakonec zvolilo čokoládu, kdyby mělo dost času si to promyslet. Jsou to častěji introverti, kteří potřebují na rozhodnutí více času, potřebují v duchu zvážit různé možnosti, popřemýšlet si nad důsledky jednotlivých možností a pak se rozhodnou. V tu chvíli se už k dané věci nepotřebují vracet a dokážou Vám svoji volbu s jistotou vysvětlit a zdůvodnit ji. Pokud je takový člověk od malička veden k tomu, aby se rozhodoval rychle a za své „pomalé rozhodování“ si vyslouží nálepku „nerozhodný“, může se snadno stát, že se naučí rozhodnout se jakkoliv, jen aby druzí zmlkli a dali mu už pokoj. Zvolí cokoliv, ale bohužel ne vždy to, co by chtěl. V takovémto případě se o nerozhodnost nejedná. Jedná se o přehnané nároky okolí a přehnaný stres, kterým vyvíjí tlak na něčí rychlé rozhodnutí.

Mám málo informací

Stejně tak se nejedná o nerozhodnost v případě, že jste tlačeni k rozhodnutí okolnostmi nebo lidmi okolo Vás, ale na rozhodnutí nemáte dostatek informací. To jsou velmi časté situace zejména dnes, kdy je přehršel všeho a máte se rozhodovat často s minimem informací. V takových případech je dobré odložit rozhodování na chvíli, kdy si zjistíte, co potřebujete nebo se poradíte. Ať už se jedná o stavbu domu, koupi auta, očkování dětí, stát se plátcem DPH nebo ne, využití nějaké výhodné nabídky nebo ne.

Tak jsem nerozhodná nebo nejsem?

Nikdy nevím, co si vybrat. Nerozhodný člověk se ve své podstatě bojí učinit rozhodnutí. Nerozhodnost se pak liší v tom, jestli je častá nebo spojená jen s určitým druhem rozhodování. Pojďme si to přiblížit. Můžete být nerozhodní pokaždé, když si máte vybrat nebo v něčem volit. Nesnášíte už jen to, když si máte vybrat z menu v restauraci, kde jsou více než dvě nebo tři možnosti, nemáte rádi, když Vám druzí nabízí více možností a nechávají výběr na Vás. Nejste to vy, kdo se v kolektivu hrne do hlasování o čemkoliv a raději necháte rozhodování na druhých. Můžete mít sklony k rutinním rozhodnutím, která už jste jednou učinili a neriskujete chybu. V případě, že se rozhodnete pro cokoliv nového, ještě určitou dobu se ke svému rozhodnutí vracíte a přemýšlíte, jestli jste se rozhodli správně. Problém je, že nerozhodný člověk nikdy neví, jestli se rozhodl správně nebo ne a nikdy si tím není zcela jistý.

Nesnáším velká rozhodnutí.

Můžete se také tak zvaně stát nerozhodnými v případech, kdy jde o velké kroky nebo o rozhodnutí týkající se Vás samotných. V takových chvílích můžete mít tendenci taková rozhodnutí odsouvat, zabývat se raději jinými věcmi, které mají jistý výsledek. Může se to stát i ve chvílích, kdy máte veškeré informace k dispozici a času na rozhodování dostatek a důvodem je právě nejistý výsledek a obava, že byste rozhodnutí mohla litovat.

Jak vzniká nerozhodnost

Jak jistě víte, nerozhodní se nerodíme. Nerozhodnost si vyrobíme během výchovy a spíše než nerozhodnost bychom mohli takový stav nazvat strach z kritiky, strach z trestu, strach z pocitů viny a výčitek svědomí, strach ze selhání, silná vnitřní nejistota, pocit nedostatečnosti k rozhodování, nesamostatnost a závislost na vedení druhých. Podle těchto podnázvů si lze logicky představit, jak různé typy nejistoty vznikají. Ať už jsou rodiče příliš kritičtí, perfekcionisté, sami nejistí či znejišťující nejrůznějšími komentáři a poznámkami nebo věděli vaši rodiče vždy všechno lépe a rozhodovali všechno za Vás, výsledek toho může být nerozhodné dítě a nerozhodný dospělý.

A jak se nerozhodnosti zbavit?

Pokud nemáte svoji nerozhodnost pod kontrolou a necítíte se na to vypořádávat se s ní sami, doporučuji Vám, objednat se k odbornému konzultantovi. Je důležité vzpomenout si na situace, kdy se Vás nerozhodnost zmocňuje a najít společného jmenovatele. Co se opakuje? Při jakých situacích nejčastěji nebo vždy znejistíte? Co byste v tu chvíli potřebovali slyšet nebo vědět, abyste se dokázali rozhodnout s jistotou uvnitř? To jsou první otázky, které můžete položit sami sobě a začít uvažovat nad tím, kde vaše nerozhodnost pramení. Po pár schůzkách si budete o poznání jistější a zanedlouho zjistíte, že se rozhodujete tak, že už o tom ani nevíte. Bude pro Vás automatické si vybírat a volit.
Velkým rozhodnutím je i něco se svojí nerozhodností udělat. Pokud takové rozhodnutí učiníte, velmi rádi Vás přivítáme na konzultaci v Therapy Center a budeme se těšit na setkání.

Eva - Therapy Center

Povedu tým lidi, jak se na to připravit?

Povedu tým lidi, jak se na to připravit?

Povýšila jste v práci, získala jste vyšší kompetence a také zodpovědnost. Vést tým lidí není tak snadné, jak se může zdát. Je potřeba mít dostatek znalostí a zkušeností. Na mnoho věcí se můžete připravit předem. Poradíme Vám, jak vést lidi a zvýšit tak efektivitu práce. Navážeme na předchozí článek s názvem „Nástup do role vedoucí pracovnice“, kde jsme se zaměřovali na obecné rady a tipy, jak se vyrovnat s novou funkcí. Nyní zajdeme více do hloubky.

Proč jsou manažery častěji muži?

Ještě než přejdeme k tomuto tématu, pojďme si říci, proč se na manažerských pozicích vyskytují ženy tak málo, oproti mužům. Jakmile jde o řízení velkého týmu, často tuto pozici obsazují právě muži. Některé výzkumy poukazují na to, že ženy nejsou tak odolné a na vrcholových pozicích málokdy uspějí. Je to však často dáno také tím, že možnosti žen v kariérním postupu jsou omezeny rodičovstvím, ženy nejsou ochotné trávit v práci tolik času, jako muži a často jsou i psychicky méně odolné. To ovšem neznamená, že nemůžete kvalitně a úspěšně řídit tým lidí, a třeba i lépe než muži. My ženy totiž máme také své tajné zbraně v podobě trpělivosti a empatie.

Jděte svým podřízeným vzorem

Nejjednodušší nástroj takzvaného leadershipu (vůdcovství) je jít příkladem ostatním. V určitém slova smyslu je to podobné jako s dětmi ve škole, když chcete, aby dělaly to, co po nich chcete, musíte se tak chovat také. Ovšem vy to musíte zvládnout perfektně, jedině to, Vám dává oprávnění, žádat totéž po ostatních.

Buďte vedoucí, ale nikoliv diktáror

Loajalita je důležitější, než by se mohlo na první pohled zdát. Často právě na tomto bodě pohoří mnoho nových manažerů. Získají dojem obrovské moci, která se však může obrátit proti nim. Tohle se obvykle týká spíše mužů, my ženy jsme empatičtější, což je v případě manažerské pozice velké plus. Lidé vědí, že se na nás mohou s důvěrou obrátit, kdykoliv je potřeba. Snažíme se být pro ně silným a spolehlivým partnerem a zároveň je nasměrovat tam, kam potřebujeme. Tento bod jistě splníte jako žena snadno, nicméně i zde je stále dostatek prostoru pro zlepšení a práci na sobě samé.

Vše se dá naučit

Nenechte se odradit mýty a předsudky o ženách na vedoucích pozicích. Snažte se na svou funkci velmi dobře připravit, věnujte tomu i část volného času. Je důležité naučit se nejen vycházet s podřízenými a vést je, ale také velmi dobře rozumět své práci a cílům, které chcete společně dokázat. Vy jste tady teď leadrem týmu, vaši podřízení jsou prostředníci, kteří Vám pomohou toho dosáhnout. Pokud uděláte chybu, nebojte se ji přiznat. A to samé vyžadujte i po svých podřízených. Ještě než nastoupíte na novou pozici, vyžádejte si manažerské školení, kde se dozvíte mnoho zajímavých informací, jak na to. S oblastí koučinku Vám může pomoci také Therapy center. Pokud máte pocit, že to nezvládnete podle svých představ a přepadají Vás různé negativní myšlenky, pak vězte, že Vám individuální terapie může hodně pomoci. Navštivte naše stránky www.terapie-zeny-divky.cz

Tým Therapy Center

Jak zvládnout platonickou lásku

Každý z nás se s tím za svůj život setká. Platonická láska, tedy taková, kterou intenzívně prožíváme ve svém nitru, ale nejedná se o opravdový vztah. Často to ani ten druhý neví, že jsme do něho zamilovaní. Alespoň takto si platonickou lásku představuje většina lidí. Odborníci ovšem říkají, že platonická láska je také ta, kterou prožíváme s partnerem od první schůzky až do té doby, kdy dojde k intimnímu sblížení. Pojďme si tedy popsat obě varianty. Jako žena bych tuto situaci ráda rozebrala z ženského pohledu, tedy když se žena zamiluje platonicky do muže.

Když o něm jen sníte

Platonická láska, která vlastně probíhá jen v našich pocitech, nikoliv činy ani skutky, k našemu životu patří. Mnohem častěji se s touto situací musejí vyrovnat ženy, které jsou od přírody většími snílky. První platonické lásky se objevují v období dospívání. S odstupem času na tyto „lásky“ rády vzpomínáme, ovšem v době, kdy je prožíváme, to není zrovna šťastné období. Platonicky zamilovaní můžeme být do reálného člověka z našeho okolí, ale také třeba do herce či zpěváka, kterého známe pouze z televize a z časopisů, dnes již také z internetu. Pokud se zamilujete do reální osoby, například kamaráda, spolužáka nebo někoho jiného a nedáte mu to najevo z různých důvodů (dotyčný je zadaný nebo neprojevuje o vás zájem), je tato láska velmi ubíjející a bolestivá. Jak to řešit? Pokud se jedná o celebritu nebo nějakého idola, obvykle to časem přejde. Jestliže jde o konkrétní osobu, která je vám blízká a hodně vám na ní záleží, máte jen dvě možnosti. Buď mu to říci narovinu a počkat na jeho reakci, nebo zkrátka tuto lásku nějak překonat, což je samozřejmě někdy velmi těžké. Doporučujeme spíše zkusit si o tom promluvit, pokud zjistíte, že o vás dotyčný nestojí, alespoň víte, na čem jste.

Snít potřebujeme všechny

Co by to bylo za život, kdybychom nesnily. Zkrátka málokterá žena dokáže říci, že je na 100 % šťastná a nepředstavuje si vedle sebe občas někoho jiného. Podle psychologů je to tak v pořádku. Vidíte krásného muže a představujete si, jaké by to bylo se ho dotknout. Nikomu o tom však neříkáte, protože vám to přijde trapné. Každopádně nebojte se, nejste zdaleka jediná. Sny a touhy jsou součástí našeho života, dokážou ho obohatit. Samozřejmě některé ženy sní více, jiné méně, ale je to zcela přirozené.

Sexuální odříkání

Platonická láska může být definována také jako vztah mezi ženou a muže, kteří jsou do sebe zamilovaní, ale nespí spolu. Jde tedy o vztah, ve kterém není žádný milostný život. Je vůbec možné takový vztah dlouhodobě udržet? Do určité doby ano, zejména ženy se často bojí pustit si partnera hned tak blízko k tělu a chtějí čas. Muži to dokážou akceptovat, ovšem ne dlouhodobě. Pokud trvá platonická láska příliš dlouho, může se vztah obou partnerů ocitnout ve slepé uličce. Takováto platonická láska je opět častěji u dospívajících dětí, první vodění se za ručičku a posílání si milostných dopisů. V pozdějším věku, pokud se oba partneři neshodnou na tom, že bude jejich vztah založený pouze na přátelství, nemá příliš dlouhého trvání a z psychologického hlediska není „zdravá“.

Vše začíná v dětství

Platonická láska má kořeny již v dětství. Začíná to obdivem dětí k někomu dalšímu, kamarádům, rodičům, nebo třeba k trenérovi či učitelům ve škole. V tomto případě nejde o lásku jako takovou, ale o snahu se tomu druhému přiblížit, být stejný jako on. Svým způsobem může být platonická láska i k sobě samému, když k sobě promlouváme, jsme na sebe za něco pyšní. Zkrátka může mít mnoho podob.

Tým Therapy Center

Vaše dcera a dospívání

Dospívání představuje náročné období pro dítě i jeho rodiče. Zvláště u dívek bývá puberta náročná a někdy to může značně otřást vztahem mezi matkou a dcerou. Sledujete, jak se vaše hodná holčička mění v někoho úplně jiného. Najednou ji nebaví to, co měla dřív ráda. Řeší úplně jiné věci a přestává se Vám s nimi svěřovat. Zkrátka dospívá. Každý jsme si tím museli projít.

Puberta u dívek

Puberta u dívek začíná obvykle o rok dříve než u chlapců a to již kolem desátého roku. Ano, je to poměrně brzy, ale dnešní doba tomu nahrává. Díky jsou vyspělejší, samostatnější a chtějí být něčím zajímavé. Vztah mezi matkou a dcerou je výjimečný a naprosto klíčový. Možná je to tím, že stejná pohlaví mají k sobě blíž. I když je vaše dcera tatínkova holčička, stejně bude řešit takové ty „holčičí“ věci s Vámi, stejně jako chlapci mají vzor v tátovi. To je zcela přirozené. Proto si většina rodičů přeje mít doma obě pohlaví. Holčičky jsou v dětství obecně klidnější než chlapci, zato v pubertě Vám to vrátí jako bumerang. To samozřejmě nemusí platit vždy, ale nyní se bavíme obecněji, nikoliv konkrétně. Proč vlastně matky prožívají pubertu svých dcer mnohem více, než otcové?

Náročné období pro obě strany

Vztah mezi matkou a dcerou se v průběhu let vyvíjí. Zatímco v pěti letech je pro dceru matka vzorem, zkouší si její oblečení, šperky i šminky, o pár let později to může být zcela jinak. Je to dáno tím, že dcera začíná mít své vlastní názory, které jsou obvykle jiné, než mají rodiče. A tím dochází ke sporům mezi matkou a dcerou. Odlišné názory a kritika ze strany matky. V čem je hlavní problém? Matky se o své dcery více bojí na rozdíl od chlapců. Tento vztah se buduje již od prenatálního období, po celé dětství a v dospívání graduje. Proč se dcery vůči matkám vymezují takto dramatickým způsobem? Na vině jsou emoce! Ženy jsou více emotivní a své problémy a trápení potřebují ventilovat. Tím se hodně liší od mužů. Dívky najednou považují matky za staromódní ženy, které mají divné názory, všechno jim zakazují, hrozně se oblékají a vůbec jim nerozumí. Matky se o dcery často hodně bojí a dávají to najevo přehnanou péčí a zákazy.

Nebojte se, je to zcela v pořádku

Odborníci se však shodují na tom, že tyto trable jsou zcela v pořádku a projdou si jimi prakticky všechny maty a dcery. Ačkoliv je toto období nesmírně těžké, je třeba to vydržet. Kritické jsou obvykle jen první roky, poté se vše postupně vrací do normálu. Pro dívky je důležité, aby se od matky svým způsobem separovaly a odhalily svou identitu. Matky by se měly naučit dát jim více svobody, i když samozřejmě s ohledem na jejich bezpečnost. Více dělat nemohou. Zároveň upozorňují, že dívky, které si pořádnou pubertou neprošly, se v dospělosti jen stěží dokážou vymanit z matčina vlivu.

Pokud máte problém s dcerou nebo se zajímáte o osobní rozvoj Vaší dcery, tak nás neváhejte kontakovat zde

Tým Therapy Center